Slavice - Březen je jeden ze čtyř měsíců v roce, kdy lze legálně navštívit pozapomenutou Slavickou oboru a kochat se její krásou. Toužíte-li po tichu v přítomnosti staletých lesních velikánů, zurčících potůčků a říček, pak je tím pravým místem pro vás.

Dalšími měsíci, v nichž je lesní království knížete Jana Adama mezi obcemi Svídnice a Nasavrky přístupné nelesnické veřejnosti, jsou červenec a srpen, respektive únor.

Ale dost suché teorie, pojďme se pomocí několika obrázků podívat, co nás mezi buky, jedlemi, smrky a břízami čeká. Vypravíme se na zříceninu hradu Strádov, po němž má část obory své jméno.

Začneme u hřbitova v Práčově, kde je jedna z bran vedoucích do obory.

Po překonání brány se na rozcestí dáme vlevo.

Pokračujeme stále po cestě. Po zhruba 300 metrech odbočíme do lesa pěšinkou, kterou vyšlapala lesní zvěř a podíváme se do kaňonu, který po staletí vyhlodává řeka Chrudimka, dříve Kamenice.

Až se dostatečně vynadíváme (děti doporučujeme uvázat na provázek:), vrátíme se na cestu a necháme se opět vést lesní silnicí. Psí přítel bude jistě nadšen.

Pozůstatky panování Morany.

Nedaleké rozcestí nás povede opět za tou rukou, jíž většina z nás rozhodně nepíše.

Ne, nejsme na Šumavě.

Cesta nás vede starými úvozy.

Bez povšimnutí nenecháme ani „kamenné moře“.

A už se na nás směje zeleňoučký most, pouze pro pěší, jak svědčí stopy pneumatik otisknuté v lesní hrabance...

Asi 20 metrů za mostem se vydáme do kopce - pro změnu vpravo (vlevo bychom skončili v polozamrzlé Chrudimce).

Obrázky z nádherného výhledu, jež poskytuje toliko Strádov a především akrofobický výstupek pod hradem, nejsou, protože to nejkrásnější musí každý vidět na své vlastní oči.

Pokud ale překonáme výškový rozdíl a půjdeme cestou vedoucí od hradu dále, nelze si nevšimnout rozryté země, kterou tu zanechala černá - divoká prasata.

Zvláště v současné době se setkání s nimi snažíme vyhnout (není to tak těžké, protože jsou to zvířata plachá a přes den se ukrývají v hustých houštinách), protože roztomilá selátka jsou doprovázena už ne tak roztomilou maminkou. Pozor dáváme i na naše čtyřnohé přátele, s nimiž by si bachyně hravě poradila.

Mineme památný strom. 

A stejnou cestou se vrátíme zpět.

Slavickou oboru založil v rozmezí let 1774 - 76 kníže Jan Adam Auersperg. Původně byla daleko větší a zahrnovala třeba i Chrudimákům dobře známé Kochánovické rybníky s přilehlými smíšenými lesními porosty.

Dnes má obora velikost necelých 700 hektarů. Možná proto, že mezi lidmi přetrvává přesvědčení, že je veřejnosti nepřístupná, nepotkáte v ní zástupy výletníků, jak se tomu děje třeba v Rekreačních lesích Chrudim na Podhůře. A to je pro milovníky samoty, ticha a léčení pocuchaných nervů jistě pozitivní informace.