Sociální demokracie v Pardubickém kraji schytala v závěru uplynulého roku čtyři těžké mediální direkty. Za všemi stojí podezření z korupce.

Nejprve se na televizních obrazovkách propírala kauza bývalého starosty pardubické Dubiny Jána Kasiče a bývalého šéfredaktora Týdeníku Pernštějn a vydavatele občasníku Patriot Svatopluka Kodeta (oba ČSSD), kteří se měli pokusit uplatit reportéry Primy, aby neodvysílali reportáž o kontroverzní Kasičově minulosti.

V návaznosti na tuto aféru se do ní zapletl nepřesvědčivou výpovědí před soudem také poslanec a šéf krajské ČSSD Miroslav Váňa, který podle státního zastupitelství nedokázal hodnověrně vysvětlit, že nemá s poskytnutím peněz na úplatek pro reportéry Primy nic společného. Váňa nakonec revoltu proti sobě uvnitř ČSSD ustál, ale jen za cenu toho, že to bylo sportovní terminologií pro soc. dem. rázem 0 : 2.

Jenže tím se hladina nad korupčními aférami strany nezavřela. Rozvířila ji kauza tak těžkého kalibru, že výlety pardubických politiků ODS Kňavy a Tichého na hokej za oceán nebo na fotbal do Barcelony jsou ve srovnání s tím jen slabým odvarem. Nešlo tu o všimné v řádech desítek tisíc, ale rovnou o miliony, o které si údajně přišel říct do renomované firmy místopředseda krajské ČSSD Petržílek. A ejhle, rázem už to bylo 0 : 3.

Avšak čtvrtý gól si sociální demokracie "nadělila" sama. Třeba tím, že prohlásila Petržílka krátce po aféře za duševně nemocného nebo, že se evidentně rozladěný hejtman, který chce za pár měsíců kandidovat do Senátu, obořil na novináře, že vyzdrojovali obsah tajné nahrávky, kterou má k dispozici policie. Hrozit jim soudy za to, že odvádí práci "hlídacího psa" demokracie, je totiž před volbami stejná sebevražda jako kázat vodu a pít víno. A to je pro Martínka, který platí uvnitř ČSSD i mimo ni za morální ikonu, obzvlášť škoda.