Před pár lety (doslova) jsem opustil město a přesunul se na vesnici. Spíše vesničku, pár domů a pak už jen příroda, rybníky, lesy. Staré chalupy potřebují mnoho péče, ale často skrývají i zajímavá tajemství. Teď nemyslím třeba naolejovaného Mausera za trámem, ale věci daleko „obyčejnější“. Protože jsem z Božího dopuštění novinářem, zajímaly mne samozřejmě především noviny a tiskoviny. Předchozí majitel byl předplatitelem Chrudimského deníku, jeho žena Vlasty. Ty vůbec nejstarší kousky už dávno proletěly komínem, ne mou vinou. Ty mladší však pečlivě probírám a občas se podaří najít zajímavé články. Tak třeba dnes…

V sobotu 25. listopadu 2006 – co jsme dělali před deseti lety?

Romana Netolická tehdy psala o tom, že „Mladí lidé už nehledají v letním kině intimitu“. Bylo tomu skutečně tak. Na pubertální muchlovačky stačila multikina a mrznout někde v noci venku, to už teenagery příliš nebralo. Vedoucí chrudimského kina Václav Průcha viděl problém jasně „...to, že se stalo letní kino nerentabilním, není zapříčiněno tím, že téměř každá rodina si může film pustit na videu. Stalo se to shodou hned několika vlivů,“ říkal známý správce kina. A jaký je tedy důvod nízké návštěvnosti, která v roce 2004 činila pouhých 37 diváků na jedno představení? „Mladí lidé před rokem 1989 nechodili do restaurací. Tam seděli staří dědkové u piva. A tak hledali intimitu v letním kině, kde se mohli držet za ruku. Teď naopak chtějí být viděni. Ve městě máme kulečníky, bowling, šipky a další zábavu,“ tvrdil tehdy Průcha. Od té doby se však mnohé změnilo. Promítací technologie v leťáku prošla modernizací a MaChr v létě opět vesel promítá i nejnovější trháky. Lidé si, kupodivu, cestu zpět k letní noci plné hvězd na plátně i nad hlavou znovu našli.

Co se dělo na radnici? Neúnavný kverulant Jiljí Hoferica, který pásl po majetku rodiny Charvátovy, se obrátil na vedení města se svým dalším otevřeným dopisem. Chrudimské radnici vytýkal, že hrob rodiny na Olšanských hřbitovech je zanedbaný, nájem nezaplacený a městu je to jedno. Tehdejší místostarosta Petr Řezníček Hofericu usadil s tím, že problém rozhodně není vhodný k řešení přes média a radnice v případě nouze náklady uhradí. Jiljí Hoferica by si však měl uvědomit, že je to právě on, kdo soudními spory majetek blokuje. Jak soud dopadl a kdo nakonec získal „Charvátovu vilu“, je všeobecně známé. Hoferica to nebyl…

Jako perličku na závěr je možné přidat inzerát v deníku, jímž byl hledán nový redaktor. I autor těchto řádků se o toto místo ucházel a byl tehdejším šéfredaktorem Romanem Zahrádkou odmítnut. I takové jsou cesty života.