Hra Johna Logana zakončila podzimní skupinu B v chrudimském Pippichově divadle. Uvedlo ho Divadlo v Řeznické z Prahy v režii Viktora Polesného. Scéna představovala ateliér stárnoucího úspěšného malíře. Mohutná plátna, stoly plné barev a štětců. Zdánlivý chaos, který vládne snad v každém ateliéru. Nápaditým nasvícením se scéna neustále proměňovala a dodávala na dramatičnosti děje samotné hry. Trochu přehnaná byla vrstva  barev na kalhotách a především botách obou herců. Takovou vrstvu mívali natěrači v Transportě, kteří natírali červeným základem. Tenkrát se barvou nešetřilo. Odstín však byl takřka stejný. To byl také tón, který na scéně převládal.

Hlavní roli zvládl Miroslav Etzler vynikajícím způsobem. Jeho vnitřní boj umělce, kterého představoval, se mu dal věřit. Většina divaček ho obdivuje z dob, kdy obsazoval role sportovců a tvrďáků. Byly překvapeny, jak se změnil. Ale to stárneme všichni, jen si to málokdo uvědomuje. Padesát minut textu a hlavně bez oddechu, to byl výkon hodný obdivu. Na druhou stranu pro někoho nekonečná nuda. U někoho trpěl především  močový měchýř. Někdo část představení prospal, ale to je zase umění divácké, aby si toho nikdo nevšiml.

Martin Kraus v roli najatého pomocníka pomáhal dodávat hře spád. Neztratil se ve vedlejší roli. Naopak. Také si oba si oba s chutí zamalovali. Trochu zbytečně byla potlačena část, kdy si mistr Rothko sedící nad umyvadlem, podřezává žíly. Hra měla spád a v Praze se na ní chodí opakovaně. Miroslav Etzler je známý tím, že věnuje darovanou kytici divačce, která mu padne během představení do oka. Tentokrát se svezla do Heřmanova Městce. Ve sborovně se bude jistě vyjímat. Škoda, že nemá visačku od koho je. Ale ony si dámy dokážou poradit. Divadelní podzim končí krásnou, ale divácky náročnou tečkou.