Nedávno jsem byl pozván výstavu For Boat v Praze. Někteří vystavující zvou do svých expozicí bývalé zákazníky, kteří používají jejich materiál. Ti mladí se mohou pochlubit nemalými sportovními úspěchy. Kategorie, ke které patřím, spíše vzpomínají na své dřívější plavby. Besedy zpestřují program veletrhu a byl jsem překvapen jejich návštěvností.

O tom jsem však psát nechtěl. Při cestě vlakem jsem si všiml, že čím blíže ku Praze, tím více jsou obsazeny místa pod mosty a teplovody bezdomovci. Při zpáteční cestě jsem si uvědomil ten strašný kontrast. Na výstavě povětšinou bílé naleštěné exponáty a pod mosty v hadrech přežívající lidé. Kolik obětí asi přinesl letošní mrazivý Únor? V Listopadu loňského roku se rozdávaly růže, koblihy a guláše. Vláda bez důvěry sněmovny vládne a parlament předvádí svoji dobře placenou neschopnost před televizními kamerami. 

Podle některých by vláda bez důvěry měla jen svítit a topit. Já jsem přesvědčen, že kdyby se netopilo, tak by se nejedno jednání urychlilo. Třeba by si někteří poslanci vzpomněli na lidi bez střechy nad hlavou. Piráti se ve sněmovně velmi rychle zabydleli a také rychle zapomněli na místa, která jejich někteří kolegové důvěrně znali. Neziskovka Člověk v tísni vedená někdejším studentským vůdcem Šimonem Pánkem, raději organizuje protesty na školách. Další neziskovky vedou demonstrace proti Ondráčkovi, předsedovi vlády Babišovi a proti nelidskému inauguračnímu projevu pana prezidenta. Na lidi bez domova už nezbývá čas a hlavně nikoho nezajímají. Přiznejme si, kdo z nás si na ně v nedávných mrazech vzpomněl? Vůbec by nebylo na škodu, aby si vláda a parlament, jednu noc při deseti stupních pod nulou pod mostem vyzkoušeli. Nadarmo se neříká, sytý hladovému nevěří.