Městská policie Chrudim pracuje z mého pohledu novináře takřka v ilegalitě a málokdo v Chrudimi ví, čím se třeba včera musela v ulicích našeho města zabývat. Prozatím posledním tiskovým výstupem o činnosti zdejších strážníků je totiž na městském webu vcelku skrytá prosincová souhrnná zpráva o jejich práci za tento měsíc, přestože už máme v kalendáři datum 5. února! A to je škoda. Za prvé proto, že městská policie neumí anebo v horším případě možná nesmí dobře prodat svoji práci před veřejností, a za druhé proto, že svým mlčením přiživuje nedůvěru občanů v její přínos pro chod města. A pak je tu ještě jeden velký novinářský otazník - proč město neumožňuje všem médiím bez rozdílu rovný přístup k informacím z činnosti městské policie a možná tím vědomě či nevědomě porušuje tiskový zákon, když tu a tam poskytuje tiskové zprávy z denní činnosti strážníků pouze některým médiím a na žádost Chrudimských novin o stejný druh informací opakovaně nereflektuje.

Otazníků je tedy v případě Městské policie Chrudim víc než dost. Tak trochu mi totiž svým chováním připomíná navenek komunistickou Albánii vedenou Enverem Hodžou, který si v této zemi vybudoval doživotní kult osobnosti a úzkostlivě dbal na to, aby se o poměrech v Albánii dozvěděl svět co nejméně. Ale teď vážně. Přejděme od obrazotvornosti k praxi a vyčkejme, co přinese změna ve vedení chrudimských strážníků městu i nám novinářům. Občané by raději než represi více preventivních opatření, odborníci v oboru by zase kvitovali více kvalifikovanějších postupů a rozhodnutí, my novináři pro změnu bezproblémový přístup k informacím tak, jak je to běžné třeba u republikové policie, hasičů a městských a obecních policií jinde než v Chrudimi. Sám za sebe bych si pak přál, aby tyto umělé překážky nadobro vymizely a naši čtenáři mohli být nejen včas informováni o zásazích strážníků ve městě, ale občas i hrdí na to, jak jejich městská policie dobře funguje. Inu, Mirku Tejkle, to je přímo hozená rukavice...