Že je parčík před Mateřskou školou Svatopluka Čecha spíše pro ostudu než pro okrasu, ví už dnes skoro každý. Na kdysi krásně upravené místo obdařené bohatou květenou a malým vodotryskem uprostřed byla radost pohledět. A teď? Je tu za pár set tisíc nainstalován jakýsi futurismus, který nikoho neoslovuje a hlavně mu nikdo nerozumí - počínaje od architektů až po chrudimskou veřejnost. A doslova jako perla zde září navíc do dáli modrá, zelená a žlutá z plastových a laminátových kontejnerů, aby zdůraznily tragikomičnost a kýčovitost místa, které si něco takového rozhodně nezasluhuje.

Hotové boží dopuštění

Kateřinské předměstí bylo na konci své existence zanedbané, až jej bolševik nechal takřka celé zbourat a vystavěl zde paneláky, čímž dal této historické lokalitě řádně na zadek. Proč? Protože tu byla vedle měšťanských domů také řada dvorů a zákoutí plných nejrůznější vegetace i volně žijících zvířat, ale jakmile sem najely bagry a buldozery, vše nenávratně zmizelo a člověk tady přestal žít v sepětí s městem i přírodou. V těsném sousedství kostela byla postavena Borzna, naproti hospoda, chodníky zalil asfalt a přírodu zde nahradily ony proklínané betonové květináče s maceškami. Pro řadu starousedlíků hotové boží dopuštění.

Namísto krásy a hravosti architektonický mor

Dovolím si však tvrdit, že se tento "architektonický mor" připlížil také na protější břeh řeky Chrudimky. Co je však horší, že se tak děje až nyní a za naše peníze, a ještě horší, že je tato míra nevkusu denně na očích naší nejmenší mládeži, která jej nutně musí brát s postupem času za "zdravou" společenskou normu, přestože zdravá není ani náhodou. Místu totiž chybí jakákoliv krása a hravost, kterou parčík kdysi měl, když se kolem něj proháněli školáci mířící ve velkém do zdejší školní jídelny. Dnes tu ale na vás dýchá strohost a chlad korunované nefunkčními kovovými prvky, které však nejsou určeny k sezení, jak by si mohl leckdo mylně vykládat, ale nýbrž a právě jsou tu pro "okrasu", která je víc než diskutabilní.

Bohatí materiálně, ale chudí na duchu

Žijeme ve zvláštní době, která nám sice dává materiální hojnost, avšak upadá na duchu, vzdělanosti a potřebné míře vkusu. Důkazem je například titul Osobnost města, kterým odměňujeme ty, kteří Kateřinské předměstí zbourali a na druhé straně vcelku zbytečně vynakládáme velké peníze za něco, co na tuto zhůvěřilost navazuje současnou podobou parčíku. Jde o jakousi Potěmkinovu vesničku, která oku nelahodí, spíše člověka naštve a přestože je k nepotřebě, většina k ní mlčí. Proto se nedivme, že zde straší tak dlouho a strašit ještě nějaký čas bude.