Chrudimské noviny Když si všichni přejeme, aby nás osvítil duch Vánoc...

Dnes: 4°C
Zítra: 5°C
Pozítří: 5°C

Když si všichni přejeme, aby nás osvítil duch Vánoc...

Chrudimáci ukázali, že nejsou žádní suchaři, a to se mi líbí. Dokazují to jejich poslední diskusní příspěvky k ožehavým politickým tématům, které se proměnily v jakousi parodii na to, co se dělo a děje v posledních týdnech a měsících v Chrudimi. Jejich nadhled mi dává naději v tom, že jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří neberou život smrtelně vážně a dokáží ho narozdíl od některých místních politiů vyvažovat humorem. Narozdíl od nich také chápou, že stejně jako oni mají právo se vyjadřovat k různým věcem, tak i my, novináři, máme právo komentovat jejich kroky a vystupování, a je úplně jedno, jestli vážně nebo s humorem či sarkasticky. Zkrátka, každý děláme to, k čemu jsme povoláni.

Proto ze srdce děkuji Tomáši Velendorfovi za to, že dokázal vcelku vtipně popsat nudu a kýčovitý stereotyp, který by nastal, kdybychom se všichni v Chrudimi plácali po ramenou a měli na všechno stejný názor. To by bylo opravdu k uzoufání. Vždyť jen vzájemná alchymie mezi všemi dokáže dělat pravé zázraky a vytvářet novou tvář našeho města, jehož duchovní potenciál překračoval v minulosti hranice regionu i země. A když to dokázali naši předci, proč bychom to neměli dokázat i my? Neříkám tím, že bychom měli na všechno kývat a se vším souhlasit. Měli bychom však respektovat názory i dílo druhých a nepřicházet s recepty, jak vše bourat, nýbrž jak původní myšlenky a koncepce rozvíjet a zdokonalovat. Tomu se říká úcta k druhým i k jejich vykonané práci. Stejně tak je to o vzájemné komunikaci.

A čeho jsme svědky? Strany mezi sebou začaly komunikovat až v momentě, kdy je k tomu přinutily volby. Nezdá se vám, že už bylo na všechno pozdě? Kdo mohl, ten se mezitím stačil pozurážet a strany se rozdělily do dvou táborů, které si navzájem nevěří ani pozdravení. Co asi může novinář dělat s takovým materiálem? No přeci psát o něm! A nelze se tomu divit, natož si na to stěžovat. Ale stalo se... Přál bych si proto z celého srdce, aby se atmosféra změnila na obou stranách, aby se nelhalo, že je zdvižený prostředníček přátelský pozdrav, aby se při otázkách na tělo nestávala z tiskové mluvčí tisková mlčící, abychom na konkrétní otázky už dál nedostávali namísto konkrétních odpovědí sprosté vzkazy některých místních politiků, kteří o sobě tvrdí, že to dělají trochu jinak a pak se jdou bez uzardění pomodlit do kostela. Bohužel, až tak hluboko klesla komunální politika a veřejný život v Chrudimi.

Z tohoto marasmu vede ven jediná cesta - cesta vzájemného respektu, slušnosti a neustálé komunikace, protože "bojovat" se má pouze pádnými argumenty, znalostmi a všeobecným přehledem o potřebách tohoto města a jeho občanů. Nikoli urážkami, ješitným chováním a egoismem, kterého mají někteří na rozdávání. A když náhodou přijde nějaká ta názorová porážka, pak ji přijmout sportovně a se ctí. A kdo si navíc dokáže udělat z takové prohry legraci, tak bude mít u lidí vyhráno, protože žádný člověk není bez chyby. "Neomylnými" se totiž stávají jen ti, z kterých si ti ostatní zjevně utahují, včetně nás novinářů. Nudou tedy v Chrudimi rozhodně netrpíme, avšak do optimálního stavu máme ještě hodně daleko. Proto si s nadcházejícími svátky přejme, ať nás všechny osvítí duch Vánoc a jeho světlo zůstane v našich srdcích uchováno co nejdéle. Ať si dokážeme pozdravem a pevným stiskem ruky vyjádřit úctu a přímým pohledem do očí ukázat tomu druhému rozhodnost svých názorů. Nemusíme se přitom plácat rovnou po ramenou, ale můžeme vytvořit konstruktivní debatou živoucí organismus našeho města pro generaci našich dětí tak, jak nám velí povinnost.

Přeji všem kouzelné Vánoce plné světla, radosti, štěstí a lásky a v příštím roce 2015 větší odvahu nalézt k sobě zase ztracenou cestu. Sami uvidíte, jak hodně toho bude v budoucnu zapotřebí. Šťastné a veselé!

Roman Zahrádka

Reklama