Degustace nebo-li koštování vína je jistě bohulibá věc. Je nejčastěji spojována s vinnými sklepy, restauracemi, hotely či soutěžemi vinařů. Ale s kostely nebo muzejními prostorami? O tom se dá přinejmenším polemizovat, ne-li rovnou takovou myšlenku zavrhnout.

A přesto se našel průkopník - stavitel Potěmkinovy vesnice uprostřed majestátných soch a prostor určených k duchovnímu vzdělávání, který prohlásil: "Konečně se našlo pro tenhle barák správné využití." Patrně sem přišel po vzoru čínských soudruhů dělat kulturní revoluci, která převrátila jejich zemi vzhůru nohama.

A snad i proto se také nepokračuje v původní myšlence samofinancovatelného Muzea barokních soch, které má vedle samotné expozice soch, provozování kina a svatebních obřadů zajišťovat i zázemí pro studenty v podobě odpovídající badatelny, nebo restaurátorskou dílnou, která by zajišťovala s pomocí grantů ministerstva kultury opravy desítek ba i stovek poničených soch na území České republiky.

Je proto smutné sledovat zhůvěřilosti takového druhu, které proměňují mezinárodně uznávané muzeum v prachobyčejnou nalévárnu, jejíž program je jak přes kopírák převzat ze sousedních Pardubic a hotelu Zlatá štika, kde měly tyto akce až donedávna oprávněnou tradici, protože víno zkrátka k hotelu patří.

Patří však konzumace vína ke kostelu nebo muzeu, které si dělá mezinárodní ambice? Na to už si, milý čtenáři, odpověz sám...