Chrudimské noviny Recenze Jardy Korečka: Bůh masakru

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Recenze Jardy Korečka: Bůh masakru

Chrudim - Pomalu končí léto a začíná divadelní sezona v Chrudimském Pipichově divadle. Na účasti to bylo znát. Možná to bylo také tím, že se tento kus hraje v Chrudimi v letošním roce poněkolikáté. Chrudim není Praha, je v ní velkým rizikem opakovat stejnou hru dvakrát.

Hra francouzské autorky Yasminy Rezy získala spoustu ocenění i v jiných zemích. Byla zfilmována Romanem Polanskim. V České republice ji uvedli v deseti profesionálních divadlech. V Chrudimi začínalo zkoušení aférkou s personálem divadla, která se potom chvíli propírala v tisku. Ale i tak se dělá někdy reklama.

Samotná hra je postavena na zdánlivě banální situaci, kdy se dva rodičovské páry setkají, aby vyplnily pojistku. Jejich synové se poprali a jeden druhému vyrazil holí zub. Situace, která by se měla vyřešit v několika minutách, se rozvíjí do úplně jiných až bizarních směrů. Dekoraci scény tvořilo několik kolmých pruhů pokrytých abstraktními prvky. Prkna, jež znamenají svět, byla pokryta stovkou různých plyšáků. Hrálo se na čtyřech plastových stoličkách a s jedním telefonem umístěným na stěně. Scéna připomínala všechno možné jen ne pařížský byt. Během celé hry neustále vyzváněly telefony jak na scéně tak v hledišti. Ty tentokrát tolik nerušily. Před zahájením představení se vedle mne bavily kantorky o tom, jak se pokopali dva kluci a jeden se po ošetření nevrátil do školy. Údajně si zlomil prst. Jestli hru znaly, nebo to byla náhoda, to ví jen Bůh.

Kristýnu Kudrnáčovou, která hrála jednu z manželek, zná většina Chrudimáků. Myslím, že ta to měla na jevišti nejtěžší. Hrát vedle Anny Polívkové není jednoduché. Navíc hraje doma a jak je známo, úspěch se neodpouští. Z Kristýny se stává zralá žena a tak to bude mít ve velké konkurenci hodně těžké. Přeji jí však štěstí.

Anna Polívková svoji rolí zvládla výborně. V jejich gestech a pohybech se dal poznat její otec. Na tom jsme se po představení všichni shodli. Vůbec nic to však neubralo na jejím hereckém výkonu. Divačkám se nejvíc líbil Viktor Dvořák v roli neustále telefonujícího advokáta. Nakonec i Miroslav Novotný coby obchodník dobře zapadal do celého představení. Připadalo mi, jakoby herci zkrotli, tolik nepřehrávali a celé hře to jen pomohlo. Myslím, že předvedli slušný výkon. Alespoň kytičku na konci představení by si zasloužili. Na ni se však bohužel zapomnělo.

To byla ale blbost,“ utrousil při odchodu pán, který část představení prospal. Ale takové je divadlo. Část tentokrát dost prořídlého hlediště se směje a někdo se nudí.

Jaroslav Koreček

Reklama