Je tu rok sportu a spolu s ním z vlastní iniciativy organizovaná unikátní expedice chrudimského cestovatele Pavla Blažka, kterého čeká 1300 kilometrů dlouhá cesta po zamrzlém sibiřském jezeře Bajkal. Jeho cílem je osamoceně s minimálním nákladem na saních pokořit rychlostní rekord výpravy Kanaďanů, která to stihla při zpáteční cestě po ledové ploše jezera za úctyhodných 13 dní.

Blažek má už přitom za sebou jednu úspěšně zvládnutou výpravu v extrémních podmínkách, kterou teď mají možnost obdivovat pasažéři na pražském letišti Ruzyně, kde je k vidění Blažkova výstava velkoformátových fotografií drsné přírody, které pořídil na Sibiři. Reportáž o ní odvysílala i Česká televize.

Proč to píšu? Pokud totiž Blažek uspěje, bude mít Chrudim jedinečnou šanci vybrat mezi svými občany za rok 2012 osobnost, která skutečně dosáhla něčeho mimořádného. Nebude tak alespoň muset přehrabovat ve svém zaprášeném šatníku a vytahovat z něj leckdy "osobnosti", jejichž jedinou zásluhou je pouze to, že chodily celý život do práce, zúčastňovaly se schůzí nebo dělaly politiku a jsou na něčí kandidátce.

První sympatický krok už městská rada učinila tím, že eliminovala počet osobností města ročně na čtyři. Zamezila tím rozdávání těchto prestižních titulů jak na běžícím páse a udržela alespoň jejich vážnost. Druhý dobrý tah lze spatřit v záměru zatáhnout do nominací na osobnosti města také chrudimské občany.

Teď už jen zbývá pokaždé všechny nominace zveřejnit, stejně jako hlasy pro a proti, a vybrat z nich vždy skutečně čtyři nejlepší. Ne vždy se to v minulosti dařilo. A konečně - nezavazovat vybrané osobnosti podpisem k tomu, že s udělením titulu souhlasí a přijdou si ho na slavnostní ceremoniál osobně převzít. To už je praxe zavánějící dobou, které dávno odzvonilo, alespoň na náměstích.