Chrudimské noviny Palučiny se zabydlely u Úherčic, co plánuje Jitka Hlaváčová dál?

Dnes: 2°C
Zítra: 6°C
Pozítří: 8°C

Palučiny se zabydlely u Úherčic, co plánuje Jitka Hlaváčová dál?

Chrudim/Úherčice - Už dlouhých deset let táboří příznivci Palučin na novém místě poblíž vesničky Úherčice. Pod vedením Jitky Hlaváčové se zde podařilo vybudovat od základů zázemí, které dlouhá desetiletí tvořila bývalá hájenka nedaleko Janovic. Chrudimské noviny se příběhu obdivuhodné ženy věnovaly už jednou, teď se přijely podívat na oslavy kulatého výročí.

Zaslouženou poctou a také vyjádřením díků za dlouholetou dobrovolnickou aktivitu se Jitce Hlaváčové stala v minulých dnech rovněž „Cena Ď“. Tu získala v rámci celého Pardubického kraje. Celostátní vítězkou se sice v Praze nestala, ale to věčnou optimistku nemrzí. „Nejsem žádná sběratelka cen,“ říká skromně oblíbená vedoucí.

Existuje snad nějaký tajný recept, jak i po deseti letech přivést děti k něčemu tak nemodernímu, jako je život v přírodě a soutěže, při nichž se bavili už jejich rodiče? „Nemyslím si, že by to, co nabízíme v Palučinách, bylo nemoderní. Naopak. V dnešní době, kdy jsou děti doslova přesycené počítači, mobily a tablety, právě návrat k přírodě, skutečné zábavě a také vzdělání nenásilnou a přirozenou formou je to, co mnozí podvědomě hledají. A u nás to najdou měrou vrchovatou. Naše letní tábory pořádané v Úherčicích jsou obsazené už v únoru a případní zájemci tak musí čekat, uvolní-li se nějaké místo. Na nezájem si tak stěžovat opravdu nemůžu,“ konstatuje Jitka Hlaváčová.

Tábořiště v Úherčicích vzniklo přesně před deseti lety. Významné výročí připadá na čtvrtý duben, oslavy však proběhly až v červnu, kdy je příznivější počasí. „Sešlo se 85 oslavenců a gratulantů. Celých 55 z nich pak zůstalo přes noc. Nechyběl samozřejmě dort, bedna šampaňského a ohňová show. Zpívalo se u táboráku až do rána. Je úžasné vidět, že spousta z dospělých Palučiňáků má už své děti, které k nám také jezdí. Moc mi to pomáhá dívat se do budoucna s nadějí, že naše myšlenka nezanikne,“ přibližuje průběh oslav Hlaváčová. Dětí však Palučinami prošly stovky.

Když se před lety uvažovalo, co dál, objevil se nápad právě na vybudování tábořiště u Heřmanova Městce. „Nikdo neváhal a podpora byla stoprocentní. Zorganizovali jsme velkou výpravu - bylo to vlastně velké stěhování indiánských kmenů do nových lovišť a místo si prohlédli. Bylo zarostlé a neudržované, ale zalíbilo se nám. Začala tak jednání s panem Chlíbkem, který tuto část lesa vlastnil. Dopadla dobře a mohli jsme začít nejen stavět srub a krmelec, ale hlavně upravovat celý pozemek podle našich představ. Práce to byla namáhavá, srub byl dokonce několikrát vykraden, stejně i sprchy a další objekty. Stálo to ale za to,“ popisuje začátky v Úherčicích Jitka Hlaváčová. Byla to právě její nezdolná energie, která hnala projekt kupředu. Samozřejmostí, dnes už ne tak běžnou, byla podpora všech ostatních Palučiňáků a také její rodiny.

Nejen tábory však žijí současné Palučiny. „Od počátku nám bylo jasné, že jen tábory svou činnost nenaplníme. Začali jsme proto hledat ve městě klubovnu, která by nám umožnila nabídnout dětem i další činnosti. Od počátku nám byl velkou oporou současný místostarosta Jan Čechlovský. Podařilo se nám pronajmout místnosti v domě ve Svěchyňově ulici a začít s keramickým kroužkem. Právě výroba keramiky byla dříve hodně v módě. Dnes už se mají věci trošku jinak a od září bychom rádi začali provozovat něco na způsob turistického kroužku. Děti by v pátek vyrazily do přírody, naučily se spát pod stanem, nebo pod širákem, rozdělávat oheň a připravit třeba i něco k snědku. Moc dobře víme, že různé kurzy přežití dnes hodně táhnou a rádi bychom proto nabídli něco podobného, samozřejmě ale specificky palučiňáckého,“ pokračuje Hlaváčová.

Během rozhovoru s Jitkou Hlaváčovou stále přicházejí mladí i starší, ptají se, přinášejí dárky k oslavám kulatého jubilea a gratulují. Vládne zde pohodová, dalo by se říci, že přímo domácká atmosféra. Jak lze něčeho takového dosáhnout, když mnoho rodičů má s výchovou svých pubertálních potomků nemalé problémy? „Snažíme se dětem nabízet to, co je baví. Zároveň jim ale necháváme velkou volnost. Naši vedoucí jsou spíše něco na způsob starších kamarádů, kteří dětem pomohou, poradí. Násilím dosáhne člověk jen odcizení a ztráty důvěry. Obecně je dnes asi problémem, že rodiče nemají na své děti čas. Jsou pořád v práci, honí kariéru a děti pak bezcílně bloumají po ulicích, nebo vysedávají u počítače. U nás má každý vedoucí na všechny své svěřence času dost. A věřím, že tomu tak bude i v budoucnu,“ uzavírá povídání Jitka Hlaváčová, protože hosté oslav pomalu zaplňují tábořiště poblíž Úherčic a chtějí se „svou“ Jitkou prohodit také pár slov nad šálkem kávy.

Jakub Valenta

Reklama