Mediahub.cz - Neschopnost tradičních demokratů reagovat na nástup populistů má několik důvodů a jedno řešení. Alespoň v oblasti politického PR.

Čínský stratég Mistr Sun v geniálně jednoduché knize Umění války mimo jiné tvrdí: „Každá bitva je rozhodnutá, ještě než je vybojovaná.“ Byl to realista a nechtěl tím říct, že výsledek je dán nějakým předem daným rozhodnutím vyšších sil. Naopak. Výsledek našeho snažení je obsažen v přípravě na to, co chceme vykonat. Zde můžeme hledat úpadek důvěry v tradiční politické strany a jejich způsob komunikace.

Současní vládci západu se mylně domnívají, že stačí dobře spravovat zemi. Ve svém politickém marketingu se tedy soustředí na sliby, které se týkají provozu země nebo obce. A zapomínají, že nejen prací živ je člověk. To co chybí v PR politických stran je cíl, který by byl dostatečně přitažlivý, spojoval byl lidi různých sociálních skupin a současně by je nadchnul. Cíl, který by nás přiměl zapomenout na každodenní provoz domácností. Cíl, který by, řečeno s velkým vizionářem současnosti Elonem Muskem, dával lidem důvod vstávat každé ráno z postele. Něco takového dokázal před více než padesáti lety americký prezident J.F. Kennedy.

Tehdy to také se západem nevypadalo růžově. Sovětský svaz byl stále při síle, ovládal velkou část světa a co víc, měl navrch v dobývání kosmu. První Sputnik i první člověk ve vesmíru se zdáli být důkazem, že komunismus dává demokraciím na frak nejen v ideologii, ale i ve vědě a lidské tvořivosti. Mladý americká vůdce nefňukal nad krizí hodnot, ale 25. května 1961 vyhlásil národní cíl: do konce desetiletí přistát na Měsíci a bezpečně se vrátit zpět. A 21. června 1969 se po měsíčním povrchu opravdu prošel Neil Armstrong a za tři dny přistála posádka Apolla 11 v Tichém oceánu.

Úkol na deset let byl chytrý nápad. Desetiletí je přesně období, na jehož konec dohlédne většina populace a úkol si tak vezme za svůj celý národ. Let na Měsíc je současně projekt pozitivní, aktivní. Není to obrana nebo vymezení se vůči někomu nebo něčemu. Aniž to vytrubuje do světa, přesně odpovídá skutečným hodnotám západu: aktivnímu přístupu k problémům, vědecké kritičnosti, pracovitosti a objevitelskému duchu. Obsahuje sen i smysl pro realitu, víru i sílu.

Západ čeká v nadcházejícím roce a půl řada důležitých voleb. Mimo jiné americké a francouzské prezidentské u třeba u německých sousedů do Bundestagu. U nás letos na podzim krajské a za rok sněmovní. Při pohledu na volební programy se zdá, že bitva je již rozhodnutá. Tradiční strany si nechaly vnutit pasivní agendu, atmosféru obav a nervózní náladu mezi lidmi. Skutečný vůdce by vyhnal volební štáby od počítačů pod noční hvězdnou oblohu a položil jim jednoduché otázky: až budete vzpomínat na tuto chvíli, co chcete, aby se vám vybavilo? Čím se budete chlubit vnoučatům, až se vás zeptají: a o čem si snil ty, když jsi mohl měnit svět?

Volební program to není totéž co zadání pro správní radu pivovaru nebo banky. To je hledání důvodu, kvůli kterému vás budou lidé následovat na cestě, kterou rozhodně nenajdete na Google Maps.

Ti, kteří měnili západ v posledních desetiletích, třeba Bill Gates nebo Steve Jobs, se neptali lidí co chtějí. Nabídli jim to, co si ostatní neuměli představit. Co oni dokázali v marketingu produktovém, by měli politici dokázat v marketingu společenském. Na opravu školy nepotřebuji politika, to zvládne školník.

Stěžují-li si politici na oblibu podvodníků rychlých řešení, pak by měli přepsat vlastní volební programy. A měli by začít komunikovat skutečnou politiku ne její úřednickou náhražku. Úředníků máme plné kanceláře. Chybí nám politici.

Karel Křivan