Noc kostelů v Chrudimi představila unikátní památky
Chrudim – Noc kostelů přitáhla v pátek 1. června do arciděkanského chrámu asi stovku návštěvníků. Počet se neustále měnil, podle toho, jak skupinky přicházely a odcházely. Stálá zůstala skupina dětí a asi padesáti dospělých zájemců o výklad arciděkana Heblta a kaplana Kvasničky.
Výklad arciděkan zahájil u jedné z nejstarších památek chrudimského chrámu – oltáře Panny Marie, svaté Barbory a svaté Kateřiny. Tato nádherná práce Mistra královehradeckého oltáře pochází z konce 15. století. V predele oltáře je pak epitaf Matěje Cyrila Heina z Heinbergu, který zobrazuje Heina se synem a Heinovu manželku se třemi dcerami. Kamennou náhrobní desku pak najdeme nedaleko oltáře.
Na epitafy je vůbec kostel bohatý. Vedle kaple, která se nachází pod severní věží, je možné prohlédnout si mistrovskou práci Matouše Radouše, chrudimského malíře umírajícího času. Na jednom z epitafů (což je krátký text, který se vztahuje k zemřelé osobě) najdeme zobrazeného Samuela Lagarina, jeho sedm dětí a manželku, na druhém pak Tomáše Lvíka Domažlického pod křížem. Epitafy, krom zbožnosti našich předků, jsou i hezkým dokladem tehdy panující módy. A vysoké dětské úmrtnosti.
Dalším zastavením byl oltář svatého Františka z Assisi. Arciděkan Heblt se snažil návštěvníkům přiblížit osobnost tohoto velkého světce, prosťáčka Božího, skutečného reformátora s pokorným srdcem. Oltářní obraz je z roku1895 a zobrazuje světce, jak káže muslimům. Po stranách se nacházejí sochy národních patronů – svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily z roku 1897. Z výklenku v predele na nás shlíží Pražské Jezulátko.
Poté se skupinka přesunula přes přesbytář s nádherně nasvíceným zázračným obrazem Nejsvětějšího Salvátora k oltáři Nanebevzetí Panny Marie – arše, která byla dlouhá staletí hlavním oltářním obrazem chrudimského kostela. Pochází z 16. století a původně měla ještě křídla, která v současné době visí v severní lodi, nedaleko epitafů zmiňovaných výše.
Následoval oltář svatého Jana Nepomuckého, nejznámějšího českého světce, jehož sochy najdeme u vodních toků po celém světě. Arciděkan Heblt zmínil svatojánskou legendu, ale i výzkumy prof. Vlčka. Ten zkoumal ostatky českých králů a světců. Podle nich pak následně sestavoval třeba jejich portréty, ale i chorobopis.
Kolem prázdné zpovědnice se dospělí účastníci Noci kostelů vydali na arciděkanství, kde už byly v kapli připraveny tzv. pretiosy – nádherné a vzácné liturgické náčiní. Monstrance, které se používají k vystavování Těla Páně zastupovala obrovská, přes 10 kilogramů vážící Monstrance chrudimská. Byla vyrobena v roce 1632 z roztavených kalichů chrudimských utrakvistů. Jedná se o dílo nastupujícího baroka, takže autor, David Klement, ještě trochu tápe, jak nový styl správně uchopit. Podle arciděkana se dnes už nepoužívá, přesto je pečlivě opatrována. Ve stavu je ale dost neutěšeném. Chybí dvě sošky a kříž na vrcholu je rovněž zlomený.
Společnost jí tvořila monstrance pozdně gotická z kapucínského kláštera a barokní pozlacený kalich se obrazy světců. Kalich se používá při mši svaté a musí být vyroben z nejušlechtilejších materiálů. V něm totiž dochází při knězových slovech k proměně vína v Krev Páně.
V přízemí fary, v nově opraveném farním sále, bylo připraveno drobné pohoštění pro všechny, kdo vytrvali. K zakousnutí se nabízely trubičky s krémem, ochotné farnice roznášely mešní víno a k dispozici byl i čaj a káva.
Ač byl výklad obou kněží občas rušen dětmi, jež v presbytáři poslouchaly příběhy ze života světců a následně polehávaly na karimatkách přímo v srdci kostela, organizačně byla celá akce zvládnuta dobře. Na přednášky v arciděkanském chrámu navazoval program v kostele svatého Michaela a také okružní jízda po kostelech v Chrudimi a přilehlém okolí.
Reklama
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.