Nový rok, z něhož právě ukusujeme, vybízí k zamyšlení asi každého. Někteří bilancují uplynulé měsíce a hodnotí, zda přinesly více dobrého nebo špatného. Nevím jak vy, milí čtenáři, ale já sám se snažím i z těch negativních zážitků poučit. Psal jsem o tomto přístupu už v dušičkovém bilancování. Každého z nás zkrátka posunuje dál jak špatná, tak dobrá zkušenost. Z někoho se po těch špatných stane mrzout, který nenávidí celý svět a tím vlastně dalším lidem zprostředkovává další špatné zážitky. Otázkou tedy je, jak chceme, aby se lidé chovali k nám. Platí totiž staré pravidlo, že jak se budeme chovat k druhým, tak se oni budou chovat k nám. Jistě, vyžaduje to od nás mnoho sebekázně a dobré vůle. Věřím však, že se dobré skutky vyplatí.

Minulý rok poznamenaly volby. Právě zde jsme mohli pozorovat, jak moc se mění preference nás všech. Tedy voličů i nevoličů. Voliči dokázali, že jim stačí plané sliby člověka s nejasnou minulostí k tomu, aby ho vynesli mezi zkušené politické matadory. Pro mnohé trpká zkušenost, pro mne však jen konečné zviditelnění dlouhodobého, rozkladného trendu naší společnosti. I v Chrudimi jsme zaznamenali vzestup nových hnutí a mnozí se neubránili trpkému úsměvu, když pozorovali, jak některé místní postavičky bleskurychle převlékly kabátky. Znovu jsem se přesvědčil, že být nestranným pozorovatelem je opravdu luxus, který si mnozí dovolit nemohou.

Život každého z nás se proměnil a jinak tomu nebude ani do budoucna. Obdivuji optimisty, kteří už dnes vědí - vizte naši anketu - jak se budou v tom novém roce mít. Já sám to netuším. Nepřivádí mne to však k melancholii nebo snad smutku. Naopak. S jistou zvědavostí čekám, jaká překvapení, radosti i strasti mne potkají. Na všechno se nelze připravit. Přesto lze zachovat rovnou páteř a čisté svědomí, pokud se nezpronevěříme ideálům, které nám jsou nade vše drahé. Věřte či ne, milí čtenáři, je mi milejší starý, věrný komunista, než tu nezávislý, onde člen té partaje, jindy jiné. Takový komunista je totiž důstojný protivník. Bezcharakterní a mnohdy i zbabělý měkkýš však nikoliv.

Přeji vám i sobě, abychom dokázali také v příštím roce, že Chrudim není maloměstem, kde každý na každého něco ví a živí v sobě dávné křivdy. Najít sílu k odpuštění i v okamžiku, kdy o něj druhý vlastně nestojí, to člověku dává klidné spaní, úsměv a optimismus. Kéž se nám to tedy podaří.