Sobotní havárie kyseliny dusičné - máme-li věřit oficiálním zdrojům, jakými je bezpochyby Hasičský záchranný sbor Pardubického kraje - prověřila všechny Chrudimáky a samozřejmě také radnici. Ukázalo se tak, že informační systém, který se ve městě používá, není zrovna dokonalý. Tedy, ne ten moderní a opomenutý. SMS zprávy, jichž využívá trestuhodně málo obyvatel města, totiž fungovaly perfektně, jakmile odpovědný úředník usoudil, že je třeba je rozeslat.

Mnozí si stěžovali, že je pálily oči, škrábalo v krku a vůbec jim nebylo fajn už po prvním úniku kyseliny. Ten však podle hasičů zůstal v areálu firmy Penta a nehrozilo reálné ohrožení města. Ještě že máme ta vedra a větřík ani nefoukne. Jinak totiž mohl mráček plynů uvolňujících se z kyseliny ředěné vodou - jedná se především o oxid dusíku, který však běžně vzniká třeba i v okamžiku, kdy nastartujete své auto - klidně nabrat směr na město. Pokud je pravdou, že někteří Chrudimáci pociťovali účinky kyseliny už odpoledne a ne navečer, někdo někde něco trestuhodně podcenil. Zásada předběžné opatrnosti mu asi neříká vůbec nic.

Druhý únik byl už horší, ale i zde si hasiči s kyselinou poradili. Na místě organizoval krizový štáb sám starosta Petr Řezníček. Pan starosta si později stěžoval, že jsem ho ve svém článku označil za „bezmocného“. Nebylo to myšleno tak, že by snad nic nemohl dělat. Má sentence směřovala k jeho bezmocnosti v možnostech zlikvidovat kyselinu. To byla práce pro profíky, kterými nepochybně dobrovolní i profesionální hasiči jsou. Osobně si myslím, že starosta by u takových věcí být měl. Žijeme v době mobilů a rychlého internetu, takže může pohodlně koordinovat štáb přímo z místa neštěstí. Možná ještě lépe, protože vše vidí na své vlastní oči a nemusí se spoléhat na zprávy od svých podřízených.

Bydlím na Novém městě a musím přiznat, že jsem měl celý ten horký večer otevřené dveře na balkon. Z balkonu vidím až na Rabštějnskou Lhotu a taky částečně na Píšťovy. Mráčku po prvním úniku jsem si nevšiml, ale jsem člověk krátkozraký. I druhý mrak mi připadal maličký, to ale dělá asi vzdálenost. První článek jsem „datloval“ ještě v sobotu v noci zhruba kolem jedenácté. Balkon byl stále otevřen a moji dva psi v klidu spali. Jeden na chodbě, druhý pod dveřmi balkonu. Ani jednomu z nich nepřišel čerstvý vzduch proudící oknem divný, nebo nedýchatelný. A pes má čich lepší než člověk. Možná zkrátka vítr nefoukal naším směrem.

Rozhlas jsem slyšel, ale obsah hlášení mi zůstával dlouho záhadou. Díky Bohu za internet. Moc bych si přál, aby se jednou v mé schránce objevil letáček s nabídkou k registraci do systému varovných SMS. Možná by to bylo prospěšnější, než letáčky o třídění odpadu a desaterech města. Jsem ale jen hloupý novinář, jak zaznělo na tiskovce města, takže mě nemusí brát nikdo vážně :-).