Chrudimské noviny Jaroslav Koreček: Kyselina

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Jaroslav Koreček: Kyselina

V sobotu 7. června jsem se domů do Škrovádu vrátil až večer, a o havárii v Píšťovech jsem neměl tušení. Vylezl jsem na strom, abych natrhal nějaké třešně. Byl jsem ve výšce asi čtyř metrů. Po chvíli mi zduřely sliznice v nose a začalo se mi těžko dýchat. Přičítal jsem to terpentýnu, protože jsem v Železných horách maloval. Teprve později jsem se z místního rozhlasu dozvěděl, že je havárie a  lidé se mají zdržovat doma a nevětrat. Protože vím, že máme na úřadě zkušeného vojáka, čekal bych jasnou a stručnou instrukci, jak se mám chránit, abych došel domů a mohl zavřít okna a chránit třeba i domácí zvířata. Protože bylo rozhlas mizerně slyšet, celé jsem to pochopil až po třetím poslechu. Nevycházet, zavřít okna. Sousedé nebyli doma a na internetu - na městských stránkách, jsem nic nenašel. Budu asi špatný spojař. Ze stadionu zněla hudba, do toho varoval rozhlas. Jak na Titaniku, kde také hrála kapela až po kolena ve vodě.

V tomto kontinentálním počasí, které zde vládne, vzniká ranní a večerní bríza, kterou využívají po staletí rybáři. Je to někdy poměrně silný vítr tvořený rozdílem teplot mezi vodou a pevninou, nebo mezi horami a nížinou, kdy sjíždí chladný vzduch dolů. Což přispělo k rychlému rozšíření úniku mraku výparů z kyseliny do okolí. Díky Bohu snad bez následků.

Vidím to jako několikanásobné selhání státní správy, která neustále bobtná a veškerou energii spotřebuje na hlídání koryt, kterých je stále málo. Připadá mi to jako v době, kdy se odehrála Černobylská tragédie. Tenkrát všichni věděli ze Svobodné Evropy, že se šíří radioaktivní mrak na naše území. Přesto se občanům lhalo, že žádné nebezpečí nehrozí. Učitelé tehdy vedli ničím nechráněné děti do prvomájového průvodu. Zatímco se tribuny urychleně velice pečlivě zakrývaly před případným radioaktivním spadem.

Nyní je polovina týdne a neznám žádné vyjádření odpovědných k sobotní havárii. Báchorky o tom, jak byl mrak pod kontrolou, nebo o záměně šroubu, by byly úsměvné, pokud by nešlo o tak nebezpečnou záležitost. O tom, že se nemá kombinovat nerez s ocelí, se učí už zámečníci v druhém ročníku. Jestli jsou takto zajištěny ostatní nádrže, měl odejít ředitel v želízkách.

Jak ochránit v případě havárie domácí zvířata? To je dodnes záhada.  Foto: Chrudimské noviny

Protože je zde zvykem vše ututlat a nikdy nic nevyšetřit, hodí se to na triko skladníkovi, který tuto svinsky nebezpečnou práci za čtrnáct tisíc korun dělá. A je rád, že ji má. Stále není jasné, že po takových hasičských manévrech, navíc pod kontrolou našich kormidelníků, kteří mají starost o občany v názvu své funkce, se po několika hodinách havárie opakuje jak přes kopírák.

Místo zbabělého mlčení bych rád slyšel z úřadu nebo od hygieniků, zda byla některá oblast zamořena či nikoli. Ticho jsou ochránci přírody a divokých zvířátek, kteří demonstrují kvůli každé přejeté žabičce. Jsme v době, kdy dozrávají třešně a jahody. Zda-li je mohu s klidným svědomím nabídnout svým vnučkám? Nebo jim snad podám jedy do jejich tělíček? Nakolik je kontaminovaná voda v bazénech a koupalištích?

Je možné konzumovat vlastní zeleninu a ovoce bez starostí, nebo je snad vše kontaminováno? Opět žádné odpovědi z patřičných míst.  Foto: Chrudimské noviny

Zaráží mě hrobové mlčení ze Slatiňan, které jsou k místu havárie mnohem blíž než Chrudim. Jako by se jich to netýkalo. Na druhé straně města je další, mnohem větší sklad chemikálii. Co vlastně tyto sklady  přinášejí občanům, mimo obrovského rizika? A zabýval se vůbec někdo tím, jak se chemikálie převážejí? K takovému uvolnění uzávěru může dojít i při drobné nehodě uprostřed neustále ucpaného města. Jak by se tam dostávali v takovém počtu hasiči, si neumím představit. K tomu ještě současný špatný varovný systém a vychází mi z toho hromady obětí, zvláště nevinných dětí, které se samy neochrání.

Největší nebezpečí však vidím v tom, že státní a obecní správa ztratila pud sebezáchovy. On totiž jedovatý mrak sežehne nejen lůzu, ale i vyvolené, ten si nevybírá. O tom se lidé přesvědčili před sto lety, kdy byl jedovatý plyn poprvé použit. Tenkrát stačilo, že se obrátil vítr. Třeba se opravdu nic nestalo, to však musí někdo zodpovědný říct a pokud se prokáže, že lhal, měl by být potrestán. Současné temné mlčení k důvěře nepřidá.

Jaroslav Koreček, Škrovád

Reklama

Obrázek uživatele honza
#1927 honza 14. Červen 2014 - 8:24
Pěkně napsáno, podobné J. Haškovi
Obrázek uživatele P.Orka
#1932 P.Orka 16. Červen 2014 - 9:17
Pane Korečku, napsal jste to pěkně. Plně s vámi souhlasím. Mně osobně nejvíc vadí, že se za velké peníze nainstaluje informační systém, který je ve finále k ničemu. Pochopitelně i to, že všichni zodpovědní mlčí a dělají, že se nic neděje. Na druhou stranu se jim ani moc nedivím. Už jenom podle reakcí na články musí pochopit, že to v podstatě nikoho nezajímá...