Není hluk jako hluk. Přesně to jsem si uvědomil při čtení víkendové svodky, kdy Městská policie Chrudim ukončila po stížnosti jednoho z obyvatel hudební produkci během svatby na hřišti v Topoli s odůvodněním, že jde o neohlášenou akci. Vzpomněl jsem si přitom hned na další "neohlášenou" a nečekanou akci - časné sobotní sekání trávy pod okny našeho domu, které mě po sedmé ráno vzbudilo týden před tím. To tady tůroval velkou sekačku pracovník Technických služeb Chrudim, ačkoliv byl den pracovního klidu, a nebyl jsem tudíž sám, kdo naštvaně přívíral před protivným hlukem okna a už nezabral. Po celém pracovním týdnu to člověka opravdu "potěší". Natěšení na dobrou zábavu byli jistě i svatebčané. Měli jsme však všichni dohromady smůlu - svatbu zhatil netolerantní soused, který k tomu dokonce neváhal použít minutu před 22. hodinou tísňovou linku, a my si nemohli u nikoho stěžovat, protože už bylo, byť krátce, po skončení nočního klidu.

Proto se sám sebe ptám, kam se vytratil veřejný zájem? Stát přitom deklaruje, jak mu záleží na podpoře mladých rodin a když nová rodina právě vzniká, nemohou to její blízcí v katastru Chrudimě oslavit tak, jak se na takovou svatbu sluší a patří. Pro mladou rodinu tedy první a hned neblahá zkušenost s úřední mocí. Nepovažuji to za nejšťastnější. Na straně druhé pak přehlížení pracovního klidu uprostřed hustě obydlené zástavby a ignorantství městské firmy vůči dospávajícím občanům. Nemohu se proto zbavit dojmu, že je něco špatně. Že není hluk jako hluk. Na jeden totiž potřebujete v tomto městě "papír" o ohlášení akce a na druhý vůbec nic. Přitom ani jeden z těchto způsobů nikdo ze slušných lidí nepředpokládá. Když je totiž svatba, tak se pije a hoduje, tančí a zpívá, někdy až do rána, a když se o víkendu dospává dlouhý letní večer, tak vás přeci nikdo nebudí tak nešetrně jako Technické služby Chrudim. Alespoň v civilizovaném světě to vědí, respektují a navzájem se tolerují. Jen u nás se k sobě zatím chováme jak řezničtí psi.