Nikdy mne nepřestane fascinovat, s jakou lehkostí lidé porušují dané slovo.

Nedávno jsem měl tu pochybnou čest, zúčastnit se jednání o budoucnosti letního kina a mohl tak tuto podivuhodnou lidskou slabost sledovat v přímém přenosu. Richard Herbst tu absolutně nezvládl ukočírovat své příznivce. Ti svého bezmocného „guru“ spolehlivě přeřvali, když došlo na lámání chleba. Byla to přitom pracovní skupina tvořená Herbstem, architekty a třeba i nejhalasnějším místním „babišovcem“ Františkem Pilným, kdo tvořil oba návrhy přestavby areálu za Muzeem. Přesto tento večer učitel z místní „zušky“ kapituloval a podlehl. Nedodržel, na čem se s městem dohodl, starosta si rval vlasy, architekt nechápavě kroutil hlavou. Inu, tak to u nás, v Chrudimi, zkrátka chodí. Hlas lidu někdy rozhoduje. Hlas lidu, který nevidí nic, než sebe a své zájmy.

Nechodím do kina příliš často, letní kino jsem navštívil naposledy asi v době, kdy v televizi vládly kreslené Želvy Ninja. Areál za Muzeem však znám dobře. Ve věku teenagera mi byl docela častým cílem dobrodružných výprav. Za promítacím plátnem, které je skutečně monstrózní, lze najít doslova divočinu. Tedy, šlo najít. Rameno Chrudimky na dosah, rozměry pozemků skutečně velkorysé.

Jo, fakt se tu bruslilo. Voda je kousek, místo přívětivé.  Foto: Regionální muzeum Chrudim

Vzniknout tu měla multifunkční plocha – nešlo by tedy jen o plochu pro Richarda Podzima a pár jeho přátel, kteří tu při ohníčku, buřtech a naražené bečce řeší filosofické záhady světa, ale místa pro normální rodiny s dětmi, špitající zamilované dvojičky, vyznavače klidu a trošku „angličtějšího“ typu parku, než nabízejí nedaleké Klášterky nebo daleký Městský park. Ačkoli, i ten by tu byl na dosah ruky přes lávku pro pěší. Nic však nebrání i odvážnějšímu využití třeba ve formě dočasného kluziště, které je hitem v nedalekých Pardubicích. Na chrudimském Resselově náměstí něco takového budovat nelze, jelikož jest z kopce. Zato za Muzeem se svého času už bruslilo.

Arogantní lidé, kteří vidí jen své kino, jež mohlo po revitalizaci prostoru získat přidanou hodnotu ve formě modernějšího vybavení a využití CELÉHO prostoru i k jiným účelům, řekli jasné ne. Diváků prý přibývá, místa nutno zachovat, auta sem nepatří – toto tvrzení, mimochodem, nejvíce pobaví od architekta Josefa Kopečného, který svým vozem dojel téměř do vestibulu Muzea. Zdatně mu v této aktivitě sekundoval i malíř Ivan Baborák. Ten patří k dalším vyznavačům podivného „undergroundu“ realizovaného v areálu leťáku a samozřejmě mezi odpůrce obou předložených návrhů modernizace.

Věčná škoda, že Chrudim nemá silného politika, který by bouchl do stolu a prosadil jednu z navržených variant. Pokud se snad někdo takový bojí ztráty popularity a hlasů ve volbách, může být úplně klidný. „Herbstovci“ volí Herbsta, respektive „babišovce“, najde se mezi nimi i pár voličů rudých Pirátů.

Volby do zastupitelstva jsou za dveřmi a možná i leťák bude tématem, na němž si někdo postaví kampaň.

Nechme se překvapit.