Tramp Capr v kronice osady Ozov píše: S heslem ,,Nás nikdo nezahubí", tahal jsem se ve společnosti zboje kámen ke kameni a na místě bývalého močálu zpatlal jsem Ozov, který po  pochopení několika kamarádů stále zdokonalujeme ve všem. I bývalým posměváčkům se tolik líbí. Máte ještě odvahu teď jméno a napsaný řád této osady předělat? Hlavně vy, kteří jste na její vybudování ani zrníčkem písku nepřispěli? Nechte toho, Ozov nikdo nezahubí, máte naň všichni příliš měkké zuby.

Snad proto, že i tramp musí jednat s ouřady, vlepil Capr do kroniky doklad o povolení Obecního úřadu České Lhotice, p. Nasavrky. Potvrzení, že dne 29.5. 1932 se povolilo místním úřadem vybrání přebytečného kamene ze řečiště Chrudimky při parcele č. 848. Poplatek bude ustaven na příští schůzi ob. zastupitelstva.

Osada začala žít sportovním a společenským životem v přírodě, kam se před městem uchýlila. V těchto dobách byl největší rozvoj volejbalu v Československu. Většina nejlepších volejbalistů získala základy na osadách. Hrály se Osadní turnaje a Osadní liga. Byla to zlatá doba Československého volejbalu. Jelikož tramp je živ nejen prací a sportem a po práci má rád legraci, ale i koláče, buchty a knedlíky. V tomto případě pardubické, které v kronice zanechali tento zápis:

E. Vostřelová, Píseň o povidlových knedlíkách
                  

Na Krkance blíže řeky v známém stanu s jelenem

usadil se výkvět vlasti Béda, Jarek s Pulajem

Pozvali si  návštěvu v neděli na celý den

dívčí bandu Pardubickou, která chtěla někam ven.

Po zábavách přišla práce, dívky vaří knedlíky

přitom radí se ve spolek zda hrnec je dost veliký

Práce šlechtí svatá pravdo, však knedlíky ubohé

odnesly si všechnu chválu když plavaly ve vodě

Hodily pak zbylé knedle hladovému pejskovi

ten však utekl, když uviděl ty prapodivné výtvory

S večerem se vydaly domů, jely na svých kolech zpět

v pamětech si o knedlíkách stále budeme pět

Některý zápis byl o hodně stručnějším:

4.6. Byl u Béďi Capra nóbl potlášek. Chiki             

Někdo zanechal  kresbu. Také se někdy stalo, že Capr našel připíchnutý lístek na dveřích. Tak jsem tu byla.   Joi. Jarka.

Údolím Chrudimky nevedla železnice jako na Sázavě a nejbližší nádraží bylo ve Slatiňanech, proto se tramping v Krkance nerozvíjel tak živelně, jako na snadno dostupných místech. Příště trochu o trampské historii.