Jakmile se blíží Martin, vytahují poslední skalní jachtaři lodě z vody. Někteří je vytahují již po prázdninách. Ti skalní si teprve začínají užívat podzimní vítr a hlavně volné vody. Podzim je také čas, kdy se jachtaři sejdou a můžou si popovídat. Někteří se mohou pochlubit dálkovou plavbou, někdo má zážitky z moře.

Letos se probírala snad nejznámější jachtařka na světě Gréta. Z čista jasna se vynořila a hned si dala Atlantik. Někteří zkušení jachtaři tvrdí, že to není takový problém. S pasátovými větry plují do Ameriky lodě od středověku. Navíc měla špičkovou loď a zkušenou posádku. Kdo byl někdy na závodní lodi mi potvrdí, že všechno pohodlí jde stranou. O jedno lůžko se dělí dva členové posádky, jeden slouží a druhý spí. Na vaření stačí jednoduchý vařič, nádobí se myje ve škopku. Traduje se historka ze závodu kolem světa. Někdo vylil špinavou vodu, ve které byly lžíce. Zbytek plavby si musel hodně od posádky užívat.

Veškeré fotky Gréty byly z přístavu. Za ní bylo moře klidné jak hladina Kunečského rybníku. Na jedné, kdy stála pod ráhnem, skrze ni procházela otěžová lana. Proč ne, třeba je to éterická bytost, když pozná kolik, kdo vydechuje dusíku. Někdo byl přesvědčený, že to je fotomontáž. Celá plavba probíhala v bouřlivém moři. Dokonce kapitán musel měnit kurz, aby se té největší bouři vyhnul. Fotky s vlnami Atlantiku nikdo neviděl. O průběhu plavby bylo minimum zpráv. Nad Atlantikem fungují tři družice. Těm těžko něco unikne. U Ameriky musely lodě, které ji vypluly v ústrety, dlouho hledat. Fotky zase jenom z přístavu. Sice na nich vypadala zdrchaná, ale ono dá i pár mil ve velkých vlnách pořádně zabrat. Nakonec převládl názor, jestli nás s celou Grétinou plavbou trochu nehoupou. Nechám to na vašem posouzení.