Partnerství mezi Chrudimí a Ede končí. Pro nás bylo, dá se říct, výhodné, pro Holanďany už méně, a proto byly upřednostněny pragmatické kupecké počty před sentimentem společné dvacetileté historie či duchovní spřízněností. Takový je už zkrátka dnešní svět.

Ede dalo Chrudimi bezpochyby hodně dobrého - například finanční dar na provoz chrudimské nemocnice či zprostředkovalo výhodné úvěrování na některé projekty ve městě, a také výměnné pobyty mezi nejrůznějšími zájmovými spolky tam a tady nebyly k zahození. Méně zdařilý už byl ale třeba projekt biotopu, který patří do lesa a proměnil po staletí tradiční chrudimský náhon lemovaný mlýny v jakousi exotiku, k níž Holanďané všeobecně tíhnou a tak nám sem obrazně řečeno implantovali Micky Mouse namísto českého vodníka Česílka. Ale budiž jim odpuštěno, pozitiva spolupráce převažují.

Ede dalo ale Chrudimi ještě něco, což na radnici zřejmě nepostřehli. Ukončilo projekt, který byl pro jejich město nevýhodný. Holanďané tak učinili se vší zdvořilostí, taktně a rázně. Není to snad určitý signál i pro Chrudim? "Kamarádí se" ani ne s polovičním Svidníkem na Slovensku, kde snad jen socha armádního generála a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody na tamním náměstí či záliba v pití pálenky jsou jedinými pojítky našich národů. A co teprve Olešnice v Polsku, která za druhé světové války takřka zmizela z mapy světa? Mají nás tato dvě městečka čím obohatit? Ekonomicky, kulturně či lidsky? Jaký je jejich přínos pro občany našeho města?

Chrudim jakoby byla nepoučitelná... Zatímco jí víc než desetiletí nadbíhalo za přispění honorárního konzula ČR ve Švédsku Antonína Petra švédské Partille, které je předměstím průmyslově rozvinutého a kulturně vyspělého Göteborgu s početnou komunitou českých emigrantů, začala hledat namísto Ede nové partnery kdesi na kopci v chorvatské Istrii, tedy v místě, kde žije asi 800 obyvatel. Co na tom, že se tu kdysi oženil Josef Ressel? Důležité je se ptát, v čem a komu bude takové partnerství prospěšné? Nepromění se chorvatský Motovun v další Svidník nebo Olešnici, které jsou jednou dvakrát do roka zastávkou představitelů naší radnice a dál už skoro nic?

Už proto je odkaz Ede nedocenitelný. Dokázalo si na příkladu Chrudimě spočítat, kudy cesta nevede a postavit svoji další vizi nikoli na nic neřešícím "euroturismu", ale výhradně na strategickém partnerství, což se o Svidníku, Olešnici a nově o Motovunu rozhodně říci nedá. Neměla by tedy Chrudim hledat spíše rovnocenného, případně silnějšího partnera, jakým bylo po dvacet let Ede? Obávám se, že nám na tuto otázku naši holandští přátelé právě odpověděli, jen si toho na radnici nikdo nevšiml.