V neděli se parta asi dvaceti Chrudimáků vydala do ulic města a místních parků, aby je po zimě, která už za chvíli předá vládu jaru, zbavila všeho nepotřebného balastu a odpadků. V našem kraji věc vcelku nevídaná, za hranicemi naší země ale naprosto běžná...

Jen si někteří z vás, kteří míříte třeba v létě autem k Jaderskému moři, vzpomeňte na útulnost a přímo ukázkovou úpravu a čistotu rakouských vesnic. A to nemluvím o Bavorsku nebo Švýcarsku, kde je něco takového rovněž samozřejmostí. Lidé se tu totiž nezajímají jen o svoje bydliště, jak bývá v Česku zvykem, ale také o to, co je za prahem jejich domova.

Naplno jsem to pochopil ve Švédsku, kde jsem nějaký čas pobýval v Göteborgu. Životní prostředí je zde pro místní obyvatele alfou i omegou jejich života. Proto se tam podobné brigády konají takřka každý víkend a zúčastňuje se jich poměrně velké množství lidí. Účast při těchto brigádách je tam považována za velkou společenskou prestiž.

O něco později jsem měl pak možnost hovořit na stejné téma s Tomio Okamurou, tehdy ještě viceprezidentem Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, dnes senátorem, který tohle bolestné téma českých měst a obcí sám otevřel. "Jestliže přejedeme hranice, tak vidíme, že jsou Rakušané stále bohatší a ne jen materiálně. Oni neodjedou dříve na dovolenou, dokud si neudělají doma a kolem svého domu pořádek. Pro ně je nemyslitelné, že by vyměnili dovolenou třeba za neomítnutou fasádu svého domu. Také si zvykli uklízet, a to nejen u sebe, ale i veřejná prostranství a dokonce se kvůli tomu scházejí ve skupinách. V tom je mezi námi zásadní rozdíl, který se následně projevuje i materiálně," znělo tehdy jeho moudro, které mi prozradil.

Tomio dokázal přesně definovat, jak vzniká bohatství. U nás se "bohatství" dává na odiv fanfarónstvím při nejrůznějších společenských akcích, určených nejlépe pro VIP hosty, zbytečně velkými domy ve stylu podnikatelského baroka, kterých napočítáme kolem Chrudimi bezpočet, drahými auty na leasing či značkovou teplákovou bundou a jinými kýči. Ve skutečnosti jsou ale tito lidé chudí na duchu a chudá je pak i celá společnost, a to i materiálně. A proč? Přestože se holedbáme tím, že jsme "zdravé" město, je zde daleko větší nepořádek než v první obci v Tyrolsku. Obdobná situace je ale i jinde v Česku.

Jak známo, prostředí vychovává. Proto jsou důležité akce, jako byla nedělní "Clean-up Chrudim", která je neklamným důkazem toho, že to s naší společností nemusí být až tak špatné. Možná tato akce dobrovolníků časem nakazí i ostatní a přestaneme se jeden před druhým uzavírat. Možná pak přestane být prestiží vše pomíjivé a objevíme skutečné hodnoty. Leží totiž všude kolem nás, jen je nevidíme a někteří ani vidět nechceme.