Chrudim - Živnostníci v centru bojují o holé přežití. Zářným příkladem je restaurace Dalibor ve Filištínské ulici, jejíž provozovatel musel po více než třiadvaceti letech tento oblíbený restaurant zavřít. Místní živnostníky totiž drtí nejen nemilosrdná konkurence velkých prodejních řetězců na okrajích města, kterých je na chrudimské poměry možná víc než dost, ale i celková nechuť občanů utrácet uprostřed ekonomické krize svoje peníze tak jako dřív.

Na dobré náladě místním živnostníkům rozhodně nepřidají ani plány sociálních demokratů na zavedení registračních pokladen či razantní navýšení sociálních odvodů, které je s největší pravděpodobností vyženou na úřad práce. Alespoň si to myslí provozovatelka jediné trafiky na Resselově náměstí. "Lidé už za noviny neutrácejí tolik peněz. Kdyby nebylo důchodců, tak je takřka nikdo nekupuje, protože je pro lidi výhodnější si přečíst nové informace zdarma na internetu. A také marže na cigaŕetách je dnes haléřovou záležitostí. Je to sotva na uživení. Jestliže bychom měli odvádět státu ještě více peněz než nyní, budu muset po letech nejspíš zavřít a jít na úřad práce," říká bez obalu chrudimská trafikantka.

Že se většina chrudimských živnostníků, kteří žijí doslova na hraně, děsí návrhů sociální demokracie na placení vyšších odvodů, vyjadřuje i majitel malinkého obchůdku ve Štěpánkově ulici. „Pokud by se podařilo ´socanům´ prosadit jejich daňovou politiku, okamžitě zavírám krám a odcházím buď na úřad práce nebo doplňovat jogurty do Kauflandu, protože mi nebude nic jiného zbývat,“ prohlašuje rezignovaně muž za pultem tohoto obchodu. Jak přiznává, balancuje nad propastí přežití, a doby, kdy se malí živnostníci měli relativně dobře, jsou podle něj nenávratně pryč.

Dalibor fungoval už před rokem 1989 a po letech provozu musel skončit.  Foto: Chrudimské noviny

Mnoho zdejších živnostníků nechce o svých problémech vůbec hovořit. Nutí je k tomu nelehká doba. Mlčenliví jsou i jejich zaměstnanci, kteří mají strach, že přijdou o práci. „Nezlobte se, ale pro noviny nic neřeknu. Nejsem totiž majitelka obchodu,“ vyhýbá se odpovědi jedna z prodavaček v krámku, ukrývajícím se v podloubí Štěpánkovy ulice.

„Proč se žije tak těžko živnostníkům v centru města? To vám asi do novin těžko kdo řekne. Nahrával by totiž konkurenci,“ vysvětluje další důvod mlčenlivosti prodavačka v Břetislavce. Přesto se někteří „mimo záznam“ přeci jen rozpovídali. Hlavním důvodem, proč jen málokdo vydrží podnikat v blízkosti Resselova náměstí, je prý specifičnost prostředí. Nebydlí zde mnoho lidí, a proto i sortiment zboží musí být takový, aby přitáhl zákazníky zdaleka. Šanci na přežití v okolí morového sloupu mají i nápaditější bary a kavárny, které umí přilákat zákazníky po celý týden, protože jen tak jsou schopny překlenout všeobecný pokles tržeb a nezájem lidí utrácet. Také místní restaurace se musí snažit, aby přetáhly na svou stranu co nejvíce strávníků. I tak to ale mnohdy k pokrytí nákladů nestačí.

Centrum města je specifickým místem k podnikání.  Foto: Chrudimské noviny

Specifické prostředí Resselova náměstí a přilehlých historických uliček nutí místní obchodníky ke změnám. Mění nejen sortiment zboží, ale i místa svého působení. Někteří zavřou svůj obchod nadobro a nechávají se raději někde zaměstnat. Stěhování například nepomohlo majiteli obchůdku s humorem, který musel svůj skromný krámek v podloubí brzy zavřít. Několikrát se také stěhoval oblíbený bazar, proslulý svými vtipnými bonmoty na reklamní tabuli.

Ti, kteří zbankrotovali, většinou ale město opouští a stěhují se jinam, zpravidla někam na venkov, kde jsou nižší životní náklady. Patří mezi ně i několik dříve vyhlášených obchodníků, po nichž se doslova slehla zem a v Chrudimi už je takřka nikdy nepotkáte. Zmizely i některé zavedené obchody, jež znaly celé generace Chrudimáků, které si teď musí zvykat na přítomnost nových, pro ně vcelku neznámých obchodů a služeb, jež mají mnohdy bohužel pouze jepičí život.

Zcela výjimečně pak dochází v centru města k tomu, že jeden obchodník vystrnadí z místa vyšší nabídkou toho druhého. Mezi prodavači se nyní například proslýchá, že provozovatel obchodu „Človíčkův ráj u Bennyho“ musel skončit právě proto, že se na jeho místo tlačil současný nájemce, který provozuje second hand s oděvy z Velké Británie. Původního nájemníka prý jednoduše přeplatil.

Človíčkův ráj se změnil v ráj obnošeného šatstva.  Foto: Chrudimské noviny

Existují ale i světlé výjimky a obchodníci, kterým se v centru relativně daří. Patří mezi ně například cukrárny v Břetislavově ulici. „Nejsem majitelka, jen prodavačka,“ vysvětluje žena za pultem jedné z nich a dodává: „Pracuji tu už tři roky a vede se nám docela obstojně. V létě prodáváme i zmrzlinu, což je velké lákadlo. Mohlo by to být sice lepší, ale obecně si nestěžujeme.“

Vitalitu obchodu s restaurací, který na Resselově náměstí hned vedle radnice vlastní známý „Petr“ - Nguyen Minh Khuong, vysvětluje zase pověstná píle a pracovitost vietnamských obchodníků a také fakt, že je celý dům majetkem jeho rodiny a nemusí tudíž platit žádné nájemné jako ostatní. Ale ani tato výhoda v minulosti některé chrudimské živnostníky a bývalé majitele zdejších objektů od krachu neuchránila. Bylo jich hned několik a další do této pasti v současnosti míří. Zřejmě jim scházela či schází obětavost a nadšení do podnikání, kterým se vietnamští živnostníci vyznačují a v případě potřeby si dokáží mezi sebou pomoci.

V podloubí si už masku gorily nekoupíte.  Foto: Chrudimské noviny

Tahle vlastnost je však chrudimským živnostníkům cizí a tak jsme svědky toho, jak se v centru střídají nájemníci v buticích a krámcích jak na běžícím pásu. Stalo se to jakýmsi místním koloritem a nikdo už se nad tím ani nepodivuje. Jeden skončí a druhý začne. Takový je zkrátka podnikatelský život na Resselově náměstí a v jeho nejbližším okolí.

A co na to slovy klasika řekne občan? „Kdyby skončila i masna a pekárna, tak nevím, co bych dělala. Jsou to pro mne nejdostupnější obchody. Samozřejmě sleduji, jak se mění složení služeb. Nikdy ale nepochopím, že se na tak malém prostoru dokáže udržet tolik prodejců oblečení,“ diví se chrudimská důchodkyně Jiřina Příhodová, pro kterou jsou každodenní nákupy v centru města nezbytnou nutností. Jejich zánik si neumí vůbec představit.