Chrudim - Po stolním tenistovi Davidu Půlpánovi jsme si k rozhovoru vybrali čtrnáctiletého hokejbalistu, který má svoji nadějnou budoucnost před sebou. Vzorně reprezentuje nejen město Chrudim v krajských soutěžích, dostal se ale také do výběru mládežnické reprezentace.

Ondro, první otázkou bych se chtěl vrátit k tvým začátkům. Kdy jsi začal hrát hokejbal a proč sis vybral zrovna tento sport?

Hokejbal jsem začal hrát, když mi bylo sedm. Kluci chodili hrát u baráku a já se pomalu dostal mezi ně. Nakonec mě dostali na pravý hokejbal a já se toho chytl.

V jakém klubu jsi začínal a kde hraješ nyní?

Začínal jsem v Chrudimi. Tam jsem mohl ale jenom trénovat, protože zde nebyla moje věková kategorie. Z Chrudimi jsem se dostal do týmu Ježků z Heřmanova Městce a odtud mě koupil Svítkov Stars Pardubice.

Jsi ve Svítkově spokojený? Máš nějaký vysněný klub, za který by sis chtěl zahrát?

Ve Svítkově jsem naprosto spokojený. A o nějakým přestupu vůbec neuvažuji. Nejvíc mi zde vyhovuje přítomnost reprezentačního trenéra pana Komárka.

Zasáhl jsi i do extraligy mladšího dorostu, byl jsi nominován i na mládežnické reprezentační kempy. Co je tvým zatím největším úspěchem a čeho všeho si již dosáhl?

Největší úspěch se dostavil letos, když jsem se dostal do nominace Pardubického kraje na turnaj krajů, který se konal v Českých Budějovicích. Zde jsme skončili druzí. Stříbrnou medaili z krajů jsem si domů přivezl už podruhé, ale tato je pro mě cennější. Letos jsem byl trenéry považován za jednoho z tahounů našeho kraje. Jinak jsem získal dvakrát bronzovou medaili za umístění ve skupině starších žáků, cením si také to, že jsme se s Heřmanovým Městcem probojovali až do finále republiky. A pak samozřejmě to, že jsem odehrál turnaj ze reprezentaci.

Všiml jsem si, že máš oblíbenou Forsbergovu kličku. Několikrát si jí prováděl, podařilo se ti s ní rozhodnout nějaké důležité utkání? Jak dlouho si ji trénoval?

Ano, je to jediná klička, se kterou jsem si stoprocentně jistý. Podařilo se mi s ní rozhodnout o postupu do finálového turnaje za heřmanoměstecké Ježky. Hráli jsme rozhodující zápas s Dobřany, které se pak staly mistry a díky mému nájezdu jsme postoupili. Ale u mě je cennější proměnění této kličky v zápasu za U15 ve finále, kde jsme bohužel nakonec stejně prohráli.

Jaký moment z tvé kariéry se ti nejdříve vybaví? Třeba nějaký konkrétní zápas, který nedostaneš z paměti. Je něco takového?

Abych měl nějaký moment, co se mi vybaví vždy jako první, to asi ne. Každopádně nikdy nezapomenu na první zápas v dresu reprezentace na turnaji týmů mladšího dorostu. Dále na působení za kraj na turnaji O pohár hejtmana a asi také na první zápas v extralize dorostu, do které si mě do několika zápasů vytáhl trenér.

Tvé výsledky rozhodně stojí za pečlivou přípravou. Jak často trénuješ a dá
se to všechno skloubit se školou?

Se školou to zatím zvládám, i když je to někdy těžké. Teď tréninky nemáme, každopádně jedu svoji individuální přípravu. Chodím běhat, jezdím na kole, posiluji doma. Kromě toho mne baví tenis a občas si jdeme s klukama zahrát fotbal.


Tvá kariéra je zatím v začátcích. Jaký je tvůj sen co se týče hokejbalu?

Můj největší sen je hrát a živit se hokejbalem v Kanadě. Jinak samozřejmě projít všemi mládežnickými reprezentacemi a posbírát nějaké ty úspěchy, završené reprezentací chlapů.