I když tam vůbec neměl být, vypadá to, že v pardubické nemocnici řádila bouře Klaus. Už při vstupu si nebylo možné nevšimnout netradiční podívané. V areálu nemocnice to vypadalo jako po větrné smršti, spoušť u informačního centra i kolem vodární věže vodojemu vyváděla některé příchozí z míry více než fronty na antigenní testy, v nemocnici zdarma.

[[img:chrn_fullwidth:17627:]]

Že se všude okolo nás kácejí stromy, není bohužel dávno nic neobvyklého... V Pardubicích dlouho běží spor o lipovou alej v ulici K Vápence, kácelo se nedávno na Haldě, podél břehů Labe, i za Hypernovou u nádraží, právě se snaží u Podkovy o záchranu posledního jasanu a zdá se, že se nad tím vším pořád pozastavují bohužel pouze aktivisté. Ale kdo navštívil dnes pardubickou nemocnici, ten se nestačil divit.

Všude byly poházené kmeny vzrostlých stromů, zrovna tak, jak dopadly na zem po přeřezání motorovou pilou. Jen hbití pracovníci v zahalených tvářích schovaných pod bílými respirátory kmitali okolo, aby práce nestála.

[[img:chrn_fullwidth:17608:]]

Když se v minulém týdnu vytvořila tlaková níže nad Atlantikem, meteorologové, kteří jí dali pojmenování „Klaus“, věštili, že bude dosahovat nárazů 100 až 170 kilometrů za hodinu, ale že střední Evropě se vydávání červených výstrah vyhne.

[[img:chrn_fullwidth:17610:]]

Než opravdu dorazil Klaus do vnitrozemí, zeslábl. Český hydrometeorologický ústav vydal 12. března výstrahu kvůli silnému jihozápadnímu větru o síle už jen 55 až 70 kilometrů za hodinu. Ale Pardubickému kraji se měl vyhnout. Necháme se překvapit, jakou rychlostí k nám doletí vyjádření z nemocnice.

[[gal:17622]]

Chrudim/Podhůra – Před časem, kdy jen pár dnů po naší iniciativě najít autora jedinečné funkcionalistické zastávky, které by jinak nejspíš brzy hrozil zánik, protože se o ni dlouhá léta nikdo nezajímal, a do které se posléze zapojili po našem dotazu také památkáři, se ozval člověk, který věděl víc než ostatní. Tehdy jsme oslovili přímo syna architekta, Cyrila Luhana mladšího.

[[gal:17588]]Fotografie z archivu Cyrila Luhana mladšího. Zdroj: Postbellum 

O autorovi nevěděli ani památkáři

Město vyznamenalo Cyrila Luhana staršího in memoriam oceněním Osobnost města Chrudim v roce 2018. Po vydání článku o zastávce na Podhůře v Chrudimských novinách se do té doby všeobecně neznámé informace o autorství zastávky dostaly i k památkářům z Územního odborného pracoviště v Pardubicích, kterým do té chvíle tyto informace v památkovém katalogu scházely.

Protože s věcí obeznámený člověk na výzvu Chrudimských novin, které to celé iniciovaly, bohužel ani po měsíci nezareagoval, nebudeme jej tedy jmenovat. Ale aby našim čtenářům neuniklo, kdo je znovuobjeveným významným autorem zmíněné zastávky, využíváme nových informací, dostupných už i v aktualizovaném památkovém katalogu, a také našich kontaktů a přidáváme pár souvislostí k dobru navíc, po té, co se nám podařilo oslovit přímo architektova syna, Cyrila Luhana mladšího.

Zášť některých spolupracovníků se mu podepsala na zdraví

Autorem zastávky na Podhůře byl významný chrudimský architekt a stavitel Cyril Luhan (1904–1973), který v Chrudimi vystavěl více než sto obytných a úředních budov a jehož syn Cyril (*1929) se věnoval dopravnímu inženýrství.

Soukromý podnik architekta Cyrila Luhana staršího byl po komunistickém převratu znárodněn mezi prvními. Jeho syn uvedl v rozhovoru pro Paměť národa v roce 2016: „Šlo ale o obyčejnou krádež. Mohl sice v nějaké formě dělat stále svou práci, jen byl mnohem hůře placen a stále ho ponižovali, že je bývalý kapitalista a vykořisťovatel. Otec to velmi špatně nesl.“ A dnes pro Chrudimské noviny znovu potvrdil: „Je to skutečnost a ta záštiplná nevůle zkrátila mému tátovi život.“

Kde je těch 400 piv, 200 buchet, 66 bochníků chleba a tisíc cigaret?

Funkcionalistickou zastávku vyprojektoval Cyril Luhan starší v rámci takzvané Akce Z někdy před rokem 1961. K dalším jeho architektonickým dílům patří budova městského úřadu: „Tehdy se to stavělo pro tehdejší finanční ředitelství,“ doplňuje Cyril Luhan,  dále budova okresního soudu, Husův sbor církve československé husitské a mnohé další výstavní stavby i rodinné domy: „I činžáky, které jsou v tom bloku pod nádražím, to celé postavil táta, Čs. armády, Přemysla Otakara Druhého, Revoluční a Rooseveltovu,“ vyjmenovává Cyril Luhan namátkou stavby z let 1932–1938: „Poslední dva vzhlížejí k tomu autobusovému nádraží. Po slavnostní glauše těchto domů konané 13. května 1939, které se účastnilo 60 osob, si stavitel Jirka zapsal: ‚Kde je těch 400 piv, 200 buchet, 66 bochníků chleba a tisíc cigaret?‘“ – přiblížil okolnosti dostavby Cyril Luhan mladší. Jeho otec prý do každého okna nových domů obstaral i truhlík kvetoucích pelargonií.

Letos se Cyril Luhan mladší chystá vydat knihu

„Pracuji už pět let na publikaci, takové technické hospodařské studii o výstavbě chrudimských domů, nejsou to domy jen mého tatínka, ale všechny domy, co se postavily do znárodnění v roce 1948,“ řekl dnes pro Chrudimské noviny architektův syn, stavební inženýr Cyril Luhan mladší (92). „Už jsem o tom informoval starostu pana Pilného a počítám při vydávání knihy s podporou města,“ doplnil. Jeho oblíbenou budovou v Chrudimi je dům číslo 580 naproti bývalé tkalcovně, na rohu ulice Dr. Peška a Obce Ležáků, a pak ještě jedna stavba, dům číslo 572:  „Kdyby měl někdo fotografie původní podoby toho domu číslo 572, ať se mi ozve,“ říká Cyril Luhan. Bohužel prý jeden z nových majitelů domu nastavil ještě jedno patro: „A tím tu původní pěknou stavbu architektonicky pokazil. Marně sháním fotografie ještě před tou přestavbou, kdyby je někdo měl a ozval by se, byl bych mu moc vděčný.“

Pardubice – Jen respirátory visící na stojáncích na noty připomínají těžkou dobu, ve které koncertují otestovaní hudebníci. Povznášející hudbu můžete sledovat živě. Letošní mezinárodní festival Pardubické hudební jaro ovlivňují vládní opatření i nařízené karantény. Jinak se prostorem linou tóny povznášející hudby. Zahajovací koncert začne tuto neděli živým přenosem ze Sukovy síně, ale do programu zasáhla nařízená karanténa!

Netradiční 43. ročník festivalu Pardubické hudební jaro, jehož pořadatelem je obecně prospěšná společnost Barocco sempre giovane a uměleckým ředitelem a dramaturgem Josef Krečmer, začal tuto neděli virtuálním koncertem, prologem s názvem Fortuna volubilis (Śtěstěna vrtkavá), inspirovaný freskou na zdi Vojtěchova sálu pardubického zámku, v podání ansámblu More Maiorum a sopranistky a harfistky Hany Blažíkové.

Koncerty probíhají bez účasti diváků. Ti vše mohou sledovat virtuálně a podle svého vlastního uvážení rovněž mohou i u dalších koncertů přispět zakoupením dobrovolné virtuální vstupenky. 

[[gal:17573]]

Zasáhla karanténa, Mráčka nahradí Vodička

Příští živý koncert se bude vysílat ze Sukovy síně Domu hudby v neděli 14. března od 19 hodin u příležitosti 180. výročí narození Antonína Dvořáka. S dirigentem Janem Talichem a Komorní filharmonií Pardubice ale podle slov Josefa Krečmera nevystoupí houslista Jan Mráček:

„Včera jsem mluvil s panem sólistou Mráčkem, říkal, že někdy v pondělí točil něco s Českou filharmonií a že jsou všichni v nařízené karanténě, takže bude místo něj v neděli účinkovat jiný sólista, koncertní mistr, houslista Jiří Vodička, a to je úplně čerstvá zpráva,“ uvedl pro Chrudimské noviny jako první zpravodajské médium Josef Krečmer: „Nicméně jsem na tuto variantu byl raději připraven už dva měsíce dopředu, protože hráče v orchestru nahradím kdykoliv, kdyby měl někdo covid, ale u sólisty je to horší," popsal těžkosti, se kterými se v dnešní době musí raději počítat.

Na programu je Serenáda E dur pro smyčcový orchestr op. 22, Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53. Koncertem provede diváky Jiří Vejvoda. Odkaz na živý stream najdete na festivalovém webu.  

Statistika mluví jasně. Během pár let se přiblížíme situaci, kdy bude normální potkat na každém druhém kroku osobu v seniorském věku. Co ale některým už normální dnes nepřipadne, je připustit si, že se to týká i jich. Lidé starší 65 let jsou podle údajů Českého statistického úřadu nejrychleji rostoucí skupinou obyvatelstva v Pardubickém kraji. Zatímco na přelomu tisíciletí tvořili 14 procent populace, v roce 2019 už to bylo 20 procent a od roku 2019 stoupl počet seniorů o 41 tisíc.

Místo posilování stereotypů by to chtělo osvětu

Všem jistě utkvěla v paměti úžasná činnost chrudimského Spolku Hurá na výlet, který pro seniory pořádal před koronavirovou krizí různé akce, festivaly a výlety, když ale spustil spolek minulý pátek svoje oficiální první koronavirové vysílání pro seniory, aby jak sám předseda Tomáš Martínek říká, vyplnil čas do obnovení své obvyklé činnosti, někteří zakroutili nechápavě hlavou.

[[img:chrn_fullwidth:16227:]]

A v čem vidí někteří problém? „Jsou snad všichni senioři stejní, trpí snad všichni důchodci v představách ostatních senilní demencí? Musí být v tónu moderátora opravdu cítit, že je divák klientem sociální služby, anebo je člověkem, který chce žít i v důchodovém věku naplno?“ ptá se za všechny sociální pracovnice, která si přála zůstat v anonymitě.

Jistě by mohlo být zajímavé seznámit se prostřednictvím programu Hurá TV s inspirativními lidmi, kteří se snaží i přes těžkosti stárnutí žít život naplno. Možná čeká tento nový TV program ještě mnoho transformací, jeho tvůrci jsou naštěstí změnám otevření a sami vyzývají diváky, aby s nimi sdíleli svoje postřehy, ale je potřeba taky říct, že příliš rychle hned na úvod zabředl do stereotypních představ o seniorech. A tak jim přejeme, aby sáhli k přeladění v tónu hlasu a aby měli na paměti u tvorby příštího dílu i ostatní rozmanitou populací lidí v důchodovém věku.

[[img:chrn_fullwidth:16228:]] 

Co na Hurá TV říká známá socioložka Jiřina Šiklová?

Jiřina Šiklová, které jsem se po zhlédnutí prvního dílu Hurá TV zeptala na její názor, co říká na formu a obsah nového vysílání pro seniory, mi dala za pravdu, když jsem s ní sdílela svoje dojmy. 

„Je to asi hodně ‚blboučké‘ a tím se ze starých lidí dělají zase ‚jinak‘ vyčlenění lidé,“ odpověděla, i když nejdříve zhlédla kousek vysílání jen s vypnutým zvukem. „Osobně si myslím, že tyto pořady trochu tu tematiku zjednodušují a vlastně takto oslovenou skupinu vydělují. A to je dle mne chyba. Pak to dělí i ty staré lidi na skupiny … a dává jim to hodně zjednodušenou identitu jen na podkladě věku. Vlastně to přispívá k jejich další izolaci. Jsem pro reflexi minorit, uznání či mlčení k jejich specifikám, pro třeba speciálně zaměřený pořad, ale ne pro podobné pořady, které rozdělují společnost. Sice již ne na podkladě ‚třídního původu‘ či majetkového zařazení, ale na podkladě vlastně jim nepřímo vnucených identifikačních rolí. Ale to je na delší povídání. Proto jsem třeba založila Gender Studies, ale ne Feministické studie,“ vysvětlovala svůj přístup socioložka Jiřina Šiklová (85). 

[[img:chrn_fullwidth:17568:]]

Budoucnost máme ve svých rukou?

Možná, že máte stále pocit, že to s vámi nemá nic společného, ale uvědomte si, že většina dnešní populace patří do takzvané „šedé generace“, o které mluvila Jiřina Šiklová už v roce 2008 v dokumentu České televize s názvem Vzkazy, ve kterém mimo jiné také řekla, že považuje za největší problém budoucí Evropy právě bariéry mezi věkovými skupinami, hlavně vůči starým lidem: Zatím to opravdu vypadá, že její vize se naplňuje a během ani ne dvaceti let se bude na skoro polovinu populace, čili lidi starší šedesáti let, pohlížet přes prsty. Podle Jiřiny Šiklové jsou to právě otázky předsudků a sebehodnocení, problémy, které se nedají řešit jen politickou cestou, ale hlavně výchovou a formováním postojů vůči různým generačním skupinám, jinak si lidé z různých generačních skupin přestanou brzy rozumět, nebudou se chápat: Rozdělená společnost prý bude tu druhou skupinu buď litovat, nebo nenávidět, a když s tím nezačneme zavčas něco dělat, bude to horší...

[[img:chrn_fullwidth:17569:]]

Chrudim – Nová vizuální identita města byla konečně odtajněna. Budí emoce a podle všeho zaslouženě. Převažují reakce mezi zastupiteli a jsou kladné, veřejnost už tak nadšená není. Přes prvotní odmítavý postoj si cestu k ní našel třeba i starosta města František Pilný.

Do poslední chvíle o podobě nového chrudimského vizuálu neměli tušení ani městští zastupitelé, což kriticky zhodnotil opoziční politik Petr Řezníček (SNK-ED). Zatímco politikům barvičky a fonty šéf komise pro komunikaci rady města Josef Káles mladší (Chrudimáci) tajil, jeho vlastní kolegové z komise již o nich čile rokovali.

Autorka vítězné koncepce v průběhu pondělního jednání městského zastupitelstva zdejším voleným zástupcům občanů osvětlila, proč zvolila řešení, které někteří jen těžko přijímají za své. Prim v něm hraje třeba oranžová barva, kterou však má většina obyvatel spojenu spíše se sociální demokracií než s městem s orlicí ve znaku. Právě obavy o pdoobu vlajky a znaku se mezi lidmi objevují nejčastěji

Obavy o úpravy znaku a vlajky ve smyslu nového designu však prý nejsou na místě. Půjde o sjednocení grafického vzhledu především městských organizací, jako jsou Chrudimská beseda, technické služby nebo městská sportoviště.

Chrudim – Jakmile napadne troška sněhu, vyjedou na silnice sypače s radlicí a solí. Nejinak se, bohužel, děje i na chodnících v centru města. Technické služby, které se o ně z velké části starají, jako by zapomněly na sérii článků v Chrudimských novinách, které rok co rok upozorňovaly na chybnost tohoto řešení.

Že sůl na chodnících i na silnicích nadělá mnohdy v důsledku víc škody než užitku, není žádným tajemstvím. V samotném historickém centru slaný roztok naleptává podezdívky domů, dostává se samozřejmě i do historicky cenných nemovitostí, morový sloup nevyjímaje. Především pískovec se poté doslova rozpadá před očima.

[[img:chrn_fullwidth:17119:]]

Sůl však dělá vrásky i majitelům psů. Slané mapy na obuvi nerad vidí každý, kdo nechodí v holínkách. V roce 2013 přitom tehdejší starosta města Petr Řezníček (SNK-ED) vyslyšel stížnosti na solení chodníků, a technické služby tak začaly přednostně sypat spíše štěrkem a pískem. Nyní je však vše při starém a chodníky jsou prosolené jak slanečky.

[[img:chrn_fullwidth:17118:]]

Redakce Chrudimských novin se obrátila s dotazem na starostu Františka Pilného (ANO 2011), který slíbil, že situaci prověří. „Solit se přestalo z důvodu rozmetání soli na fasády domů, z toho důvodu technické služby pořídily novou techniku – válečkový sypač, který sůl jen pokládá. I tak se sype centrum drtí, ne vždy je to však z hlediska meteorologické situace a bezpečnosti občanů účinné – výjimečně používají sůl, většinou se jedná o první posyp v případě náledí nebo se tak řeší úseky, kde není drť účinná. Mají na paměti, že do centra patří drť, ale vhledem k bezpečnosti občas použijí sůl. Dnes z neznalosti projel velký sypač kolem pošty, bylo to jak sklo a zároveň to byl nový řidič, který si to neuvědomil,“ říká starosta.

Výzva médiím, vládě a ministrům k ukončení šíření hysterie a k zamyšlení nad psychikou národa

Příklad:
„Nejvíce nakažených na milion. ČR má za minulý týden nejhorší čísla na světě.“ (Mladá Fronta Dnes 4. 1. 2020)

Ve článku evidují „rekordních“ 932 nakažených na milion obyvatel. To znamená 93 na 100 000, 9,3 na 10 000, a tedy 0,9 na 1000 obyvatel. Tedy v městě s 10 000 občany je nakaženo devět z nich.

Takže pane šéfredaktore Plesle, tady máte správný titulek: „Přestože momentálně vedeme v počtu nakažených covidem-19 ve světě, stále to vychází na jednu osobu z tisíce.“

[[img:chrn_fullwidth:17100:Neurolog Martin J. Stránský]]

Další příklad:
„Krematorium Ostrava nestíhá zpopelnit všechny zemřelé, jejich počet kvůli koronaviru narůstá.“ (Lidové noviny 4. 1. 2021)

Teprve po dočtení prvního odstavce se dozvíme to podstatné: „V Ostravě je jediné krematorium v kraji, který je jedním z nejlidnatějších regionů České republiky.“

Kdo chce, snadno zjistí, že v Moravskoslezském kraji žije 1,2 milionu občanů, zatímco v sousedním Olomouckém kraji, (kde mají taky jediné krematorium), žije 632 000 občanů. Tam vše stíhají. O tom, že krematoria nejsou alikvotně umístěna dle počtu občanů, nenajdete v článku ani slovo.


Takže pane šéfredaktore Léko, tady máte správný titulek: „Zpomalení při zpopelňování zemřelých v Ostravě odhalilo, že v regionu (oproti ostatním) chybějí krematoria.“

Další příklad:
Ve všech novinách: „Země se stále drží v pátém, tedy nejhorším stupni PES.“

Když se podíváte na stránky MZ ČR, tak zjistíte, že se ke dnešku covidem-19 nakazilo 746 714 občanů, tedy 7 % populace, a že dnes (4. 1. 2021) je 119 561 občanů aktivně nakažených. Jedná se tedy o 1 % nakažených z celé populace (rozumí se jedno procento, tedy jeden ze sta lidí). Dále tamtéž zjistíte, že ke dnešku (4. 1. 2021) zemřelo 12 070 lidí, tedy 0,1 % (rozumí se jeden člověk z tisíce). Když dělíme počet nakažených covidem-19 počtem zemřelých, tak šance, že někdo nakažený CoV zemře, je 1,6 %.

Takže dámy a pánové, kteří toto šíříte, tady máte správný titulek: „Přestože jsme v nejhorším stupni PES, je úmrtnost nakažených stále pod 2 %.“

Vybral jsem pouze dva deníky, považované za „seriózní“. Ve všech ostatních mediích to ale není o nic lepší, o televizním zpravodajství vůbec nemluvě.

A co se týče politiků, tak si stačí poslechnout vystupování odborníků, střídajících se ministrů a dnes samozvaného „hlavního vakcinologa“ A. Babiše – každodenně s urputnou análností taktizují, modifikují vyhlášky tak, že ze všeho zbývá kočkoPES.

Jako lékař se ptám:

Kolik lidí zemřelo a zemře následkem mediální a vládní hysterie?

Jsme svědky rekordního nárůstu úzkosti a deprese, což zhoršuje všechny rizikové faktory pro tzv. „rychlé“ smrti, jako jsou mozkové mrtvice a srdeční infarkty.

Počet sebevražd se ztrojnásobil (9. 11. 2020 Medical Tribune).

Dále je tu omezení lékařské péče „běžných“ nemocí, jako je cukrovka, zvýšený krevní tlak atd.

Dále je tu odložení předem objednané péče, například vybavení ortézy či operace kyčle, takže pacienti žijí dál v bolestech.

Dále jsou tu poškození dětí, které jsou ponořeny do toxického prostředí digitální výuky na dálku, omezení příjmů matek, které s nimi musí zůstávat doma, a rozklad podnikatelského prostředí a všeho s tím spojeného.

Netvrdím, že se nemáme epidemii věnovat. Ale pánové a dámy, takhle ne.

MUDr. Martin J. Stránský, MD FACP
Asistentní klinický profesor neurologie, Yale
ředitel, Poliklinika Na Národní

Chrudim – O tom, že uvolněný místostarosta Petr Lichtenberg (Chrudimáci) patří mezi ty nejlépe oblékané místní politické špičky, nepochybuje asi nikdo. Jeho vyladěný oděv a pěstěný vous oprávněně budí pozornost nejen v chrudimských ulicích. Teď se zdá, že místostarosta se rozhodl vstoupit jako model do oblasti reklamy.

Jeden z pozorných čtenářů Chrudimských novin hledal místo, kde by mohl strávit klidné týdny v lázních. Narazil tak i na hotel Spa & Kur Hotel Harvey ve Františkových lázních. Ubytovací zařízení samozřejmě nabízí i celou řadu luxusních procedur a také perfektně zrekonstruované pokoje. Část vybavení a také poskytované služby lze vidět ve fotogalerii.

[[img:chrn_fullwidth:17064:]]

Právě ve fotogalerii se pak nachází i obrázky, které zachycují prvního místostarostu města Chrudim Petra Lichteberga. Ležérně se prochází po parku, s nasazenými slunečními brýlemi zasněně hledí k lepším zítřkům.

[[img:chrn_fullwidth:17063:]]

Redakce oslovila vedení hotelu s žádostí o podrobnosti vzniku fotek, sám Lichtenberg poté, co neunesl jeden z povolebních vtípků, s redakcí Chrudimských novin nekomunikuje.

Chrudim – Na budovách Městského úřadu Chrudim zavlál hned první pracovní den nového roku černý prapor. V pondělí 4. ledna totiž navždy opustil řady chrudimského úřadu ing. Petr Kopecký. Coby vedoucí Odboru územního plánování a regionálního rozvoje patřil nejen ke klíčovým osobnostem úřadu, ale také k výrazným postavám města.

Svou kariéru na městském úřadu započal v květnu 1995, i přes nevysoký věk 50 let tak byl jedním ze služebně nejstarších úředníků, mezi kolegy navíc velmi oblíbený. Po celou dobu působení zastával na městském úřadě exponované pozice. Nejen díky svému poslednímu postu byl nedocenitelným tahounem mnoha projektů města, ale také důležitým spolupracovníkem všech polistopadových starostů Chrudimi.

„Když jsem v roce 2018 nastoupil do pozice starosty, byl to právě Petr Kopecký, který mi uměl nastavovat zrcadlo a snažil se i směrovat, co a jak by se mělo dělat,“ říká starosta František Pilný. „Úředníci se rozdělují na ty, kteří chtějí problém vyřešit, a na ty, kteří mají tendenci hledat důvod, proč něco nejde. Petr Kopecký patřil do první skupiny. Byl nesmírně pracovitý a energický. Pro někoho mohl být i rozporuplnou postavou, protože nevyšel všem vstříc. Na někoho byl možná příliš přímý. I to je život schopného úředníka. Petře, budeš nám tu chybět,“ vzkazuje starosta František Pilný.

[[img:chrn_fullwidth:17060:]]

„Zpráva o odchodu člověka, který mi byl po léta blízký, působí jako náhlý studený stín. Člověka zamrazí, zachvěje se. Dalo by se mluvit o řadě vzájemných, někdy i velmi vyostřených debat při řešení rozvojových projektů města. Ty ovšem většinou končily vzájemným pochopením a porozuměním,“ říká Petr Řezníček, chrudimský starosta z let 2010–2018. „Všichni v zesnulém Petru Kopeckém ztrácíme muže činorodého, energického, rázného, ale přitom veselého a přátelského. Smířit se z myšlenou, že Petr Kopecký zůstává jen v mé paměti, je pro mne přetěžký úkol,“ dodává.

„Asi nejvíc uloženou mám vzpomínku, kterak jsem nastoupil v létě 2004 jako úplně čerstvý místostarosta a šel probrat s Petrem jako s vedoucím odboru rozvoje své plány a vize; chvíli mě poslouchal a pak mě tak trochu usadil se slovy, že takových místostarostů, jako jsem já, už ve funkci přežil asi pět. To ho podle mě charakterizuje hodně dobře: jednáním a přístupem někdy na hraně možného, ale v zásadě si tu hranu (většinou) uhlídal. Patřil také mezi ty, na které jsem se mohl vždycky spolehnout. Rád jsem s ním proto spolupracoval. Jenom těch místostarostů měl přežít ještě daleko víc, tohle bylo až příliš unáhlené,“ říká Jan Čechlovský, starosta Chrudimi z let 2006–2010.

 „Petra Kopeckého jsem znal téměř čtvrt století, jako starosta a později i jako kamarád. Na městský úřad nastupoval s podnikatelskou praxí, což ho trochu odlišovalo od ostatních úředníků. V jednáních byl rychlý, přímý, nekompromisní. V pracovních věcech jsem si Petra vždy cenil za věcnost, otevřenost, korektnost a loajalitu. V soukromí to byl člověk upřímný, veselý a především přátelský. Nejvíce jsem si u něho však cenil jeho spolehlivost. Co řekl, to platilo. Bylo mi ctí Petra znát a nazývat ho svým přítelem,“ říká Ladislav Libý, starosta z let 1998–2006.

Chrudim – Jedná se o jeden z místních evergreenů. Patří do stejné skupiny, jako opravy městských domů, rekonstrukce sportovní haly a neustále odkládané revitalizace sídlišť. Odsouvaná oprava kašny v parčíku před hotelem Centrál a revitalizace celé notně zanedbané zeelné plochy se opět vynořila z bažiny slibů politických špiček.

Téměř před rokem se ještě odstraňovaly potíže, které tato oprava kašny s sebou táhne. Přesto město počítalo s tím, že letos již dojde na vytouženou rekonstrukci. Nic takového se však nestalo, univerzální výmluvou pro tuto neschopnost zodpovědných politiků se nejspíše v letech budoucích stane „pandemie“ čínské chřipky, která paralyzovala život až na úroveň prvoků.

[[img:chrn_fullwidth:16989:]]

„Kašna se dočká opravy v příštím roce, už se jen ladí technické detaily. Dále dojde k odklonění cyklostezky od kašny. Chystají se také další úpravy, například parkování, sadové úpravy a další, ale tam se počítá s využitím dotačních titulů, na které čekáme,“ slibuje mluvčí města Aleš Prokopec.

[[img:chrn_fullwidth:16990:]]

Předpokladem generální rekonstrukce kašny je navrácení vzhledu kašny dle dochované původní dokumentace z roku 1962. Nově bude řešeno umístění technologické šachty s napojením na inženýrské sítě (přívod vody, kanalizace a elektro), umístění vodního prvku – jeden dominantní středový výtrysk a povrchová úprava kašny. V rozpočtu na příští rok tato akce nabobtnala na 2 550 00 korun.