Chrudim - Město je rok od roku sevřenější mezi žlutými řepkovými poli. Zvětšující se výměry, na nichž se tato plodina pěstuje, nedělají radost alergikům ani myslivcům. Své si o nich myslí i senátor Jan Veleba (Nez.). Zemědělci přitom mnohdy nemají jinou možnost, jak vylepšit svoje zisky, neboť výkupní ceny řepky neustále rostou.

Jak se díváte na záplavy žlutých polí s řepkou, která mnohdy obklopují naše město? Co motivuje zemědělce, aby tuto plodinu stále pěstovali?

Ozimé řepky se v současné době pěstuje na orné půdě už 20 procent, respektive přes 400 tisíc hektarů. Před dvaceti lety to bylo necelých pět procent. Před dvaceti lety ovšem bylo ve stájích přes tři miliony kusů skotu a na polích činil podíl krmných pícnin (jetele a vojtěšky) 33 procent. Nyní jsou stavy skotu 1,3 milionu kusů a podíl pícnin na orné půdě klesl pod 15 procent.

Z našich polí zmizelo 600 tisíc hektarů zelených ploch a místo nich máme plochy žluté, tedy řepku. Za tento stav může špatná zemědělská politika našich vlád a špatně vyjednané podmínky při vstupu do EU, které způsobily nekonkurenceschopnost chovatelů dobytka, a zemědělcům nezbývá, než jeho stavy redukovat a na uvolněných plochách na polích pěstovat obilí a řepku. Něco tam pěstovat musí a když není dobytek, tak to dopadá takto.

Chrudim v obklíčení řepkových polí.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Dá se tedy vůbec očekávat návrat k tradičním plodinám?

Jedině za předpokladu, že obnovíme rovnováhu mezi rostlinnou a živočišnou výrobou. Musíme se snažit vrátit do stájí dobytek a „zaměstnat“ část hektarů výrobou pícnin. Měli bychom přesměrovat dotační podpory tak, aby se na pole vrátily luskoviny, brambory, zelenina.

Jinými slovy musíme jinak nastavit naši agrární politiku. A to tak, že budeme daleko více podporovat ty zemědělce, kteří chovají dobytek, pěstují speciální technické plodiny a zaměstnávají lidi. Taková změna se připravuje, ministerstvo zemědělství má zpracovanou novou koncepci českého zemědělství od roku 2014 s výstižným názvem Strategie pro růst. V současné době vrcholí souboj o její konečnou podobu. Ti, co doposud pobírali mnoho dotací za to, že nic neprodukovali, tak dělají vše pro to, aby tato koncepce byla upravena. Uvidíme, jak to celé dopadne. Pokud špatně, pak vidím další osud českého zemědělství černě. Dělám ovšem v roli prezidenta Agrární komory maximum pro to, abychom tuto poslední šanci českého zemědělství neztratili.

"Agrární politika se musí změnit," tvrdí Veleba. Reprofoto: Chrudimské noviny

Domníváte se, že bude Česká republika někdy opět soběstačná v zemědělské produkci?

Věci zašly příliš daleko, naše trhy byly obsazeny, zemědělství zredukováno a vrátit plnou soběstačnost zkrátka nelze. Otázkou je tedy míra soběstačnosti. Zásadní se jeví být navýšení stavů chovaných hospodářských zvířat. V prvé řadě musíme mít jasnou vnitřní agrární přírůstovou politiku. Dále musíme mít programy investičních podpor staveb nových výrobních kapacit pro chovy zvířat. K tomu by mělo školství připravit novou generaci a tak dále. Je to zkrátka běh na dlouho trať a musí tu být někdo, kdo bude tyto složité procesy řídit a koordinovat. Stejně jako to dělají v západních zemích. Ten někdo je vláda. A jestli to lze od té současné očekávat, na to ať si každý odpoví sám.

Děkuji za rozhovor.