Chrudimské noviny Hello, I´m Johnny Cash…

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Hello, I´m Johnny Cash…

Chrudim - Tak tenhle známý pozdrav jistě zazní v úterý 29. dubna v 19 hodin ve Spolkovém domě v Antidiskotéce Jiřího Černého o americké legendě Johnny Cashovi. 

Už tradičně před těmito pořady Chrudimské noviny požádaly Jana Vichra o pár informací. Také proto, že se po Divadelní kavárně a Malé scéně Divadla Karla Pippicha, tentokrát pořad přesunul do Spolkového domu. 

Jaký je tedy důvod změny? 

Stejný jako při posledním pořadu o Beatles, tedy velký zájem, bohatě překračující kapacitu Divadelní kavárny. Jsou to pro Chrudimskou besedu starosti, ale zaplať pán bůh za ně. Nezájem by byl samozřejmě mnohem horší. Malá scéna vyhovuje kapacitou, ale chybí jí příjemná atmosféra „divadelky“. Pořadatel, Chrudimská beseda, připraví sál Spolkového domu stolovou úpravou, a tak se spojí příjemné s užitečným. Sál pojme cca 100 posluchačů, kteří si budou moci užít večer v pohodě u stolků a třeba i při sklence dobrého vína. 

Váš vztah k této legendě? 

Přiznám se, v mládí mi jeho písničky moc neříkaly, měl jsem oblibě především Beatles, Rolling Stones a vůbec big beat 60. let. Zaujal mě především v posledních letech před svou smrtí, kdy ve svém pěveckém projevu zúročil vše, co prožil. A že toho nebylo málo! Sám jeho život by vydal na několik životů nás obyčejných smrtelníků. Jeho styl se nedá jen tak zaškatulkovat do úzce vymezeného šuplíku country. 

Mám na Johnyho Cashe jednu osobní vzpomínku, ještě z dob hlubokého socialismu. Někdy v 70. letech koncertoval v Praze ve sportovní hale v parku “Juldy Fuldy“, jak se tehdy říkalo. V tom tehdejším guláši tupých popových odrhovaček, našich i spřátelených, působila zpráva o vystoupení Johnnyho Cashe jako bomba. To jsem si nemohl nechat ujít.

V průběhu koncertu se jednomu z fanoušků podařilo dostat se k pódiu s deskou Johnnyho Cashe v ruce, chtěl si ji nechat podepsat. V ten okamžik se na něj vrhlo snad pět modrých příslušníků a začali se s ním strkat a odtlačovat ho od pódia. V závěru přišel na řadu i obušek. Bylo to neskutečné! Kluk s gramofonovou deskou v ruce vztahující paže k pódiu v chumlu vzteklých příslušníků VB, nad nimi zpívající Johnny Cash a do toho neskutečný řev a pískot několikatisícového publika, jako protest proti zásahu těch tupounů. Dodnes mám ten obraz před sebou.  

Tak to je skutečně zážitek, doufám, že ho dáte k dobru v úvodu pořadu. Dají se lístky ještě sehnat? 

Pár posledních lístků je snad ještě k mání, ale je nutno si pospíšit. 

A na co se můžeme těšit příště? 

Teď bude trochu delší pauza; 16. září si můžeme poslechnout Boba Marleyho a nejen jeho reggae a 4. prosince to budou Marsyas, jejich zlatá éra. 

O tyto pořady bude určitě také zájem, takže ve Spolkovém domě přibude jeden oblíbený pořad - Antidiskotéka Jiřího Černého.

 

Věra Nevečeřalová

Reklama