Chrudimské noviny Lesy ČR se zbavují zanedbané zříceniny hrádku Rabštejnek, který je součástí zdejší historie od 14. století

Dnes: 22°C
Zítra: 23°C
Pozítří: 25°C

Lesy ČR se zbavují zanedbané zříceniny hrádku Rabštejnek, který je součástí zdejší historie od 14. století

Rabštejnská Lhota - Pro mnohé jistě překvapivá zpráva - že se Lesy ČR chystají prodat zdejší zříceninu hrádku Rabštejnek za pouhých sedmdesát tisíc korun, je skutečností. Zájemce získá za tuto symbolickou cenu nejen zbytky hrádku, ale i necelých tři sta metrů čtverečních okolního pozemku. Věc má však háček - hrádek je totiž nemovitou kulturní památkou, což může novému majiteli připravit řadu perných chvilek s jeho povinnou údržbou.

Jaká je vlastně historie hrádku Rabštejnek? Původně se snad jmenoval „Rabenstein“ - havranní kámen. Bylo to snad proto, že se vypínal na maličkém ostrohu nad okolní zalesněnou krajinu. August Sedláček píše, že právě místo, kde vznikl ve 14. století hrádek, bylo odedávna vymýceno. Důvod byl prostý a snadno na něj přijde každý, kdo se od místní části Rabštejnské Lhoty rozhlédne do krajiny. Les totiž bránil výhledu a případné nepřátelské armádě mohl poskytnout kýžené útočiště.

Tak to prý kdysi vypadalo na Rabštejnku.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Samotný Rabštejnek je nepřímo doložen poprvé v roce 1390, kdy se připomíná jeho majitel Matyáš z Rabštejna. První přímý doklad o hradu pak pochází z roku 1405, kdy po smrti Jana z Orle připadl jako odúmrť českému králi Václavovi IV. Odúmrť znamená, že nebohý Jan neměl žádného mužského dědice, takže veškerý jeho majetek připadl podle tehdejší platné legislativy panovníkovi.

Rabštejnek dnes už jen charakterizují zbytky zdiva.  Foto: Chrudimské noviny

Hrádek byl postaven na skalnatém ostrohu, který na severní a západní straně strmě spadal do údolí bezejmenného potoka a jen na jihovýchodě byl v úrovni roviny, na níž dnes stojí vesnice Rabštejn. Vlastní hrad se skládal z věže čtvercového půdorysu o straně devět metrů, která stála na nejvyšším místě hradního skaliska, a paláce západně od věže, který měl půdorys nepravidelného čtyřúhelníku.

Bezejmenný potok.  Foto: Chrudimské noviny

Obě stavby hradu byly spojeny hradbami uzavírajícími nevelké nádvoří. V hradbě na jižní straně byla branka - jediný přístup do hradu z předhradí. Severní hradba vlastního hradu pak byla zesílena okrouhlou baštou. Každý hrad musel mít hospodářský dvůr, který zásoboval pána jídlem a staral se mu o koně. Protože prostory hrádku byly více než skromné, dvorec musel stát zcela mimo ostroh. Právě z tohoto „předhradí“ vznikla dnešní ves „Rabštejn“.

Vstupní portálek drží momentálně jen silou vůle.  Foto: Chrudimské noviny.

Za staletí své existence vystřídal hrádek mnoho majitelů a jeden čas patřil dokonce i městu Chrudim. Tomu byl však s ostatními statky v roce 1547 za účast v protihabsburském odboji zkonfiskován císařem. Jeden z posledních majitelů, Bohuslav Mazanec z Frymburka, odlehlý a nepohodlný Rabštejnek opustil a jako své sídlo si zvolil tvrz v bližších Slatiňanech. Ležely totiž jen kousek od takzvané „císařské cesty“. Hrad potom zpustl a jako pustý se připomíná již v roce 1585. Poté už se dostal do rukou slatiňanských Auerspergů, kteří se mu pokusili vdechnout dávno ztracenou podobu. Udělali to však způsobem prazvláštním.

Kulturní památka nebo ostuda?  Foto: Chrudimské noviny

V druhé polovině 19. století totiž dal velký místní mecenáš kníže František Josef Auersperk v duchu romantických představ o středověkém hradě upravit zbytky hradního paláce. Nově se tehdy vybudovala východní strana paláce obrácená do nádvoří. V interiéru byly zřízeny dvě místnosti - maličká komůrka a prostorný sál zařízený dřevěným vyřezávaným nábytkem. Dnes už je tento stav jen těžko uvěřitelným závanem dávných dob, kdy šlechta byla schopná uvažovat v souvislostech delších, než je jedno volební období našich současných politiků a vládců naší země.

Podaří se zříceninu alespoň zakonzervovat?  Foto: Chrudimské noviny

Vnitřní úpravy paláce však nenavazovaly na jeho původní členění. Důvodem k úpravám byla blízkost obory, která v této době sahala prakticky až ke slatiňanskému zámku. Její dnešní stav je už jen torzo. Rozsah obory se dá snadno poznat podle složení dřevin v blízkých lesích. Právě listnáče kombinované s jehličnany byly pro Auerspergovy lesy typické. Při svých výpravách za zvěří si kníže Auersperg chtěl občas také odpočinout a Rabštejnek mu posloužil jako miniaturní lovecký zámeček. A právě k oboře se váže i pověst o potrestaném pytlákovi, který se jednou za temné noci vypravil pytlačit.

Pytláka vyděsil duch hradního pána.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Flintu schovanou pod kabátem spolkl les jako medvěd polyká maliny. Měl samozřejmě nahnáno, protože les v noci se z přívětivého, zeleného šera mění na údolí hrůzy, v němž se stromy natahují svými pařáty a podivné zvuky vydává „štěkající“ srnec. Přesto byl hlad silnější, takže mladík postupoval hlubokou houštinou stále dál, připravený odejmout život lani, nebo snad kolouchovi. Plány mu však překazilo tajemné zjevení. Snad duch, možná zjitřená představivost ho s děsem vyhnala z Auerspergovy obory. Podle místních však skutečně viděl ducha bývalého majitele Rabštejnku, který tolik miloval divoký lov ve svých lesích a nelibě nesl přítomnost vetřelce.

Vezme si stavbu zpět příroda?  Foto: Chrudimské noviny

Maličký kousek skály, břeh dávného druhohorního moře, zřícenina hrádku - to vše je nyní k mání tomu, komu učarovaly staré časy a místa, jimiž kráčely dějiny. Nebyly to dějiny nijak významné. Šlo jen o nepatrné střípky, které však nakonec zapadly do celkové skládačky českých dějin. Kníže z Auerspergu dokázal později tuto zdánlivou ruinu znovu zužitkovat a zkrášlit. Najde se jeho nástupce i dnes, nebo snad budeme muset čekat, až mráz roztrhá poslední zbytky zdiva malého, zanedbaného a zdánlivě bezvýznamného hrádku Rabštejn?

red

Reklama