Chrudimské noviny Jakub Valenta: Maximální povolenou rychlost na vhodných místech raději zvyšujme

Dnes: 5°C
Zítra: 13°C
Pozítří: 17°C

Jakub Valenta: Maximální povolenou rychlost na vhodných místech raději zvyšujme

Doprava je téma citlivé, jak ostatně ukazuje rozvíjející se diskuse pod článkem, který jsem věnoval nejnovější hračce místní radnice – radaru ve Václavské ulici v lokalitě Vlčí hora.

Nezávidím těm, kdo musí o instalaci nepopulárních krabiček rozhodovat, protože často nejde o jejich svobodné a dobrovolné rozhodnutí. Bývají k němu dotlačeni obyvateli lokalit, v nichž prý řidiči jezdí jako šílenci a ohrožují seniory, děti, kočičky a pejsky. Je třeba pirátům zatnout tipec a ještě si přitom příjemně „namastit kapsu“. Represe totiž vždy mnoho vyřešila, jak ostatně potvrdí každý, kdo měl tu pochybnou čest žít za minulého režimu. Vůbec v lidech nebuduje nenávist, zlost, vztek a nakonec touhu po odvetě.

Instalátoři radarů čelí samozřejmě i tlaků řidičů, kteří však proti obyvatelům krizových lokalit, mají situaci poněkud ztíženu. Solí sice do státního rozpočtu víc, než jim následně byrokrati vrací , ale jakmile se pokusí ozvat na obranu svých práv, jsou smeteni „spravedlivým“ hněvem ulice. Řidičům se zásadně nevychází vstříc – stačí vzpomenout omílané retardéry, neochotu policie a úředníků zvyšovat rychlostní limity tam, kde lze jezdit bez potíží rychleji, než obligátní padesátkou, respektive devadesátkou. Řidiči musí pouze mlčet a případně platit za prohřešky, které nejen že jsou diskutabilní svou společenskou nebezpečností, ale pokuty za jejich spáchání je rozhodně nedonutí chovat se jinak. Proč by také měli jezdit pomaleji v místech, kde nikoho nikdy neohrozila jízda rychlejší?

Rostoucí šikana šoférů naopak vede k opačnému extrému – většinou „okloboukovaní“ řidiči jezdí v místech s maximální padesátkou třicet čtyřicet, mimo obec potom sedmdesát. Že za nimi roste had vozidel, z klidu je nevyvede. „Pojedu 91 a hned dostanu pokutu, mámo. Radši pomalu a jistě,“ říká takový šofér své spolujezdkyni.

Osobně nemám rád rallye, která mi jezdí za chalupou jednou do roka. V tom má pseudonym zvyšující proslavenost mého jména pravdu. Ničí naši už tak dost zničenou silnici, ale, a to především, brání mi v užívání mého majetku – většinu dne se člověk nemá šanci dostat z domu a do domu, protože vjezd je „zarýglovaný“ páskou (na Vlčí hoře to vyžaduje jen trošku trpělivosti). Nahnilou jahůdkou na tomto dortíku je pak „ochota“ jezdců uvést rozbitý plot do původního stavu, když snad někdo z nich nedobrzdí a prolétne mi až na zahradu. Srovnávat toto a provoz na Vlčí hoře, to chce notnou dávku ignorance, ale kdo chce psa bít…

Nesouhlasím s utahováním obruče kolem stále více buzerované skupiny lidí, která disponuje jediným „hříchem“ - dokáže se rozhodovat svobodně a vyhodnotit situaci i bez pomocné ruky ouřady ve formě značky, předpisu, regulace, radaru. Jakým právem trestáme ty, kdo nikoho neohrozili, nikomu neublížili, pouze jeli rychleji? Kde je společenská nebezpečnost jejich jednání?

Ano, pokud někdo bude hnát své BMW po městě osmdesátkou a srazí školáka, nechť je potrestán jak za sražení dítěte, tak za rychlou jízdu. Ale dokud se nikomu nic nestane, je absurdní provozovat presumpci viny. Rostoucí množství omezení a regulací naopak uměle buduje zástup těch, kdo je poruší, ačkoli jejich jednání absolutně nesplňuje kritéria ohrožení společnosti.

To bychom také mohli brzy dopadnout jako v tom starém vtipu – zatkneme všechny chlapy za znásilnění. Sice nic neudělali, ale mají k tomu nástroj.  

Jakub Valenta

Reklama