Chrudimské noviny Jaroslav Koreček: Krkanka, pokračování šesté

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Jaroslav Koreček: Krkanka, pokračování šesté

Jak Chrudimka po deštích rychle vystoupila z břehů, tak se rychle do nich vrátila zpět. Když se všichni, až na Járu a Stáňu, kteří vyjeli na čundr, po povodni sešli na Krkance, každý chtěl vědět jaké jsou po velké vodě škody. Mimo to, že voda odnesla lávku, se nic nestalo. Capr si dokonce pochvaloval, jak mu řeka krásně omyla základy.Kdyby mohl tak se Velkému Manitou omluví za svá slova. Hned by je vzal zpět. Ale to už nejde. Naopak ho začal chválit , jak při osadě stojí.

Přišel se také podívat pan polesný. Některým osadníkům se trochu sevřelo strachy hrdlo. Nevěděli proč přišel a v duchu počítali, kolik soušek vlastně skáceli.Pařízky sice pečlivě zasypávali jehličím, aby v lese zdaleka nesvítily. Tím by sice mohli oklamat nějakého paďoura, ne však zkušeného hajného. Pan polesný již o lávce věděl od hajného, který s chlapy hlídkoval na mostě v Pekle. Dva dny s háky vytahovali plovoucí dřevo, aby se nevzpříčilo pod mostem. Když uviděli napříč korytem plovoucí lávku, hned věděli, že bude zle. Naštěstí zavadila o balvan u břehu a pootočila se. Kdyby peřeje tak nehučely, bylo by slyšet, jak si všichni oddychli. Lávka z Krkanky prolétla pod mostem a pokračovala dále. Peřeje pod Strádovem a hlavně Vlčí hup ji dokonale rozložily na jednotlivé klády. Pan polesný obhlédl situaci. Když viděl kolik se sešlo osadníků, ukázal jim stromy, které můžou skácet na novou lávku. Kamarádi vyzvedli kmeny na ramena a odnášeli je k řece. Pan polesný měl délku v oku. Ještě trochu přesahovaly. Doporučil je trochu více vypodložit než minule.

Mezitím děvčata vytáhla terč a začala soutěžit v lukostřelbě. Pozvaly také pana polesného. Chvíli se nechal přemlouvat. Nakonec si nechal vysvětlit, jak se vlastně s lukem střílí. Když umístil dva šípy do kruhů terče a jeden těsně do kraje kruhu, sklidil velký obdiv. Děvčata se nadýmala pýchou, jak ho rychle naučily lukem  střílet. Hned se jim také přihlásilo několik dalších zájemců o lukostřelbu. Pan polesný se v dobré náladě rozloučil a slíbil, že jim pošle z pily nějaké ořezy z fošen na lávku.

Stoupal do strmého kopce k Hradišti a přesto se usmíval. Chvíli si odpočinul ve stínu dubů  na Keltských valech. Vzpomínal na léta studii v Písku. Patřil tam k přeborníkům školy v lukostřelbě. Když se díval na krásné údolí Chrudimky pod sebou, vzpomněl také, jak se mu se nechtělo z Jižních Čech. Nyní by tento krásný kraj za nic nevyměnil. Spěchal však do hotelu k Šustrům, kde na něho čekal pan starosta. Slíbil, že mu podá zprávu o Krkance po povodni. Také se těšil na znamenitý ležák a příjemnou společnost. Všichni ho znali jako výborného střelce z kulovnice. Za zásahy šípy, se kterými se pochlubil, sklidil obdivné mručení. O svých úspěších s lukem na škole se ale zapomněl zmínit.

Při hojné účasti osadníků rada starších rozdala volební lístky a proběhla volba šerifa. Na každém lístku bylo napsáno Capr. Capr byl jednomyslně zvolen šerifem Krkanky.

Jaroslav Koreček

Reklama