Chrudimské noviny Jaroslav Koreček: Loutkářská Chrudim

Dnes: 22°C
Zítra: 22°C
Pozítří: 24°C

Jaroslav Koreček: Loutkářská Chrudim

Ve čtvrtek 4. července byl příjemný letní den. Po dnech horka foukal svěží vítr. Na položeném kříži se třepotala vodorovně natažená bílá kosatka. Připomnělo mi to chvíle, kdy nám na Mazurských jezerech praskl stěžeň. Podobně jsme svázali jeho zbytky a natáhli kosatku. Moc to nefungovalo, a tak jsme byli rádi za pomoc záchranářů, kteří nás dovlekli do přístavu.  

Byl poslední den 58. loutkářské Chrudimi. Okolo Pippichova divadla se to jen rojilo jejími účastníky. Kolem stály stánky a v hlavním stanu začínali hrát Čmukaři z Turnova. Libor Štumpf marně vzpomínal, kdy byli u něho poprvé ubytováni. Bylo to asi v roce 1982. Letí to pane principále, letí. Tenkrát bylo naprosto běžné, že se loutkáři ubytovávali u svých známých a kamarádů. Šmukaři jsou pojem a svoji hrou Čert to vzal ihned zaujali malé i velké diváky. Daniela Weissová s komedii o splněném přání, ulítaných čertech, Kašpárkem a Honzou, kteří to všechno zachraňovali, je udržela po celou dobu v napětí. Mně se líbily jejich okaté marionety.  

Po nich hrál soubor Vozichet z Jablonce hru Malý, hubený a jednooký. Obecenstvo se příliš nezměnilo a tak to neměl Ruda Hancvencl vůbec lehké. Ale během chvilky, byli diváci jeho. Musel zahrát všechno a hlavně Kašpárka, když si nasadil střapatou čepici. Zvládl to skvěle a vše vyšperkoval závěrečnou písničkou s kytarou. Děti byli nadšené a dospělí také. 

 


Odpoledne hrálo na malé scéně profesionální Divadlo Líšeň. Předcházela ho výborná pověst. Hráli hru Spoutaný trávou. Představení jsem bohužel nestihl. Na velké scéně Pippichova divadla hrálo Bratislavské bábkové divadlo hru Popolvár. Scénu tvořil shluk dvířek a okýnek, které herci střídavě využívali. Dvířka se otvírala a zavírala. Záclonky a rolety byly v neustálém pohybu. Zdánlivý chaos měl svůj řád. Soubor byl studnicí nápadů. V rychlém sledu se hororové chvilky měnily v romanticky zamilované části. Po všelijakých uřvaných televizních pohádkách to byl přímo balzám. Překvapilo mě, že malým divákům nevadila slovenština. Potlesk byl dlouhý a soubor se několikrát vracel děkovat. Byla to vydařená tečka.

Ve všech pohádkách nakonec dobro zvítězilo a to je správné. Během představení byl za divadlem závěr přehlídky a stánky se začaly balit. V posledním slunci se brouzdaly děti v náhonu. Díky těmto maličkým divákům snad bude mít Loutkárna pokračovatele.

Za divadlem jsem potkal Rudu Hancvencla. Musel jsem mu říci, že jeho představení se mi ten den líbilo nejvíce. Byl potěšen a představil mi půvabnou druhou část souboru.

Co říci závěrem. Diváci se mi zdáli spokojeni. Pomocný personál, bez kterého by se taková mohutná akce nemohla uskutečnit, zvukaři, technici a další to snad přežili bez větší újmy. Notný kus práce je však čeká s balením. A uvaděčkám to opět moc slušelo.

Jaroslav Koreček

Reklama