S koncem minulého týdne se začali chlubit houbaři. V našich lesech v podstatě rostly všechny houby a s prvním letním dnem začaly růst hlavně růžovky.

Její správný název je muchomůrka růžovka, nebo jak říkaly naše maminky a babičky - masák.

Chtěl bych oprášit jeden z babičkovských receptů na jejich úpravu, ale ještě předtím bych se rád vrátil k samotné houbě. Nejčastěji ji nacházíte v jehličnatých lesích, nebo na jejich okraji kde se mísí s osamostatni dřevinami. Když máte štěstí a narazíte na rodinku, máte za chviličku plný košík. Někdy se derou ze země mající na hlavě kus  jehličí nebo mechu. Našel jsem jednu, která zdvihala i malý kámen.

Muchomůrka růžovka. Kresba: Jaroslav Koreček

Růžovky mají svou typickou barvu, světlou sienu pálenou. Na hlavě je zdobí bílé skvrny, jakoby bílé bradavičky, které se místy slévají do takřka bílého plesnivého povrchu. Noha je mohutná, zdobená v její horní části bílým závojem, který ji obepíná. Dolní část je rozšířená a zde je růžová, až dohněda. Po rozříznutí je růžová.

Muchomůrka růžovka je houbaři hodně vyhledávána. Po ochutnání je bez chuti - na rozdíl od muchomůrky tygrovité, která má chuť po syrových bramborách a její dužina je čistě bílá.

Muchomůrka tygrovitá. Kresba: Jaroslav Koreček

Barva je dohněda a její vzrůst je menší a štíhlejší. Má raději listnaté lesy. Pozor je jedovatá a po muchomůrce zelené bývá nejčastější příčinou otrav houbami.

Růžovka se nechá upravovat snad všemi způsoby. Nejlepší, a to mě potvrdí všichni gurmáni, je ten nejednoduší. Očištěnou a nakrájenou houbu osmažíte na rozpáleném sádle a kmínu. Tak totiž vynikne její jemná lahodná chuť. Někdo předtím osmahne a zesklovatí jarní cibulku a přidá trošku pohankové krupice. Babičky ji však osmahly na sádle nebo másle samotnou. Zkuste to jak uznáte za vhodné a vychutnejte si jemnou a jedinečnou chuť růžovky.

Jaroslav Koreček