Nestává se tak často, aby se o galerii v Divadle Karla Pippicha mluvilo v Praze. Po výměně ředitelů se zatím ještě výstavní sezona nezačala, a přesto se stala takřka hlavním tématem při jedné pražské vernisáži.

Bylo po zahájení. Občerstvení rychle zmizelo, holubí letky mají o vernisážích přehled a málokterou vynechají. Já je považuji za jedny z největších znalců umění. Pomalu se začnou se tvořit debatní hloučky a šum hovorů se zvyšuje. Začne se hodnotit a taky trochu pomlouvat. To k výstavám ale patří. V tu chvíli to už začne být pro některé dítko dlouhé a začne rušit. Některé uřvané to dokáží dokonale.

Tentokrát to začala vnučka Juliánka. Já tady nebudu, mají tu špinavou podlahu. U dědy je podlaha čistá. Většina nechápavě koukala, co se děje.

Na její obranu musím říci, že již probatolila tolik výstav, což se někomu nepodaří ani do předkrematorního věku. Konec konců, čistá podlaha je na některých výstavách to jediné, na co se dá koukat. Maminka v klidu vysvětlila, že tím u dědy, myslí výstavní síň Chrudimského Pippichova divadla.

Někteří museli dlouho lovit v paměti kde Chrudim vlastně je. Nakonec vše dobře dopadlo a snad to dobře dopadne i v galerii s čistou podlahou v Pippichově divadle.