Chrudimské noviny Když jsou nejvíc na ráně pěší a cyklisté, tak se na ně zapomene

Dnes: 4°C
Zítra: 7°C
Pozítří: 11°C

Když jsou nejvíc na ráně pěší a cyklisté, tak se na ně zapomene

Když zemřou na jednom místě za posledních pět let tři lidé, dva jsou těžce zraněni a dojde tady celkem k dvaadvaceti karambolům, něco to signalizuje. Především to, že je zde něco špatně a že je zapotřebí změn, aby se situace obrátila k lepšímu. Řeč je pochopitelně o silnici I/37 mezi Chrudimí a Slatiňany, kterou lemuje hned několik odboček - k zahrádkářské kolonii za kasárnami, která se pozvolna mění v obytnou čvrť, další směřuje do místní části Píšťovy, které jsou kombinací obytné zóny s průmyslovou, a konečně třetí odbočka míří k bývalému areálu ZZN, který poskytuje už na území Slatiňan zázemí několika firmám včetně betonárky a nově tady vzniká také sídliště řadovek. Tohle vše je signálem pozvolného prorůstání obou aglomerací, takže je zřejmé, že tudy nelze pádit autem nebo na motorce devadesátkou, či, jak jsme mnohdy svědky, ještě větší rychlostí, aniž by se to obešlo bez obětí na životech, těžkých zranění a lidského utrpení.

Živelnost nebo mantinely?

Už proto se neztotožňuji s názory, které se přimlouvají za zachování devadesátky v těchto místech, přestože některé úseky silnice svádí k daleko vyšší rychlosti, a přiznám se bez mučení, že nejsem v tomto výjimkou, protože žijeme v uspěchané době, čas jsou peníze a každá minuta navíc se hodí. A právě v tom spočívají asi nejsilnější protiargumenty odpůrců dopravních omezení, jež mají za cíl tuto živelnost silničního provozu zkrotit a uvést do určitých mantinelů, což se některým spěchajícím motoristům samozřejmě nelíbí. Jenže bezpečnost silničního provozu není o tom, jestli se někomu líbí nebo nelíbí použitá dopravní omezení, ale především o ochraně životů a zdraví lidí. To bezesporu. Jsou instalována tam, kde selhávají všechny zábrany motoristů sundat nohu z plynu, přestože to situace vážně vyžaduje.

Všechno trvá neskutečně dlouho

A přesně takovým místem je úsek silnice I/37 u Píšťov, který se proměnil v posledních letech doslova v polní lazaret s několika tragickými případy na konci. Proto mě udivují názory, které kategoricky odmítají jakékoliv úpravy zdejší silnice vedoucí k větší bezpečnosti lidí, stejně jako mne nemile překvapuje těžkopádnost, s jakou se daří uvádět již zmíněná bezpečnostní opatření do života, natož očekávat nějaký nadhled a předvídavost kompetentních osob, jež zasáhnou zpravidla až ve chvíli, kdy statistické tabulky vybočí z běžného průměru a je několikanásobně zaplaceno daní nejvyšší - tedy lidským životem. I pak to ale ještě trvá neskutečně dlouho, než se vyřídí veškeré formality, zajistí peníze a připraví projekty, pokud k tomu existuje nějaká vůle. Do té doby dalším tragédiím nic nezabrání.

Vůle k nápravě existuje, ale...

Vůle napravit tento nelichotivý stav tu podle všeho existuje. Důkazem jsou čerstvá prohlášení Ředitelství silnic a dálnic i Odboru dopravy dopravy MěÚ Chrudim, která avizují připravenost k zahájení realizace některých úprav na tomto nebezpečném silničním úseku v příštím roce. Má jít především o zpomalovací ostrůvky v obou směrech, nové odbočovací pruhy a snížení maximální povolené rychlosti z 90 na 70 kilometrů v hodině. Dovolím si však poznamenat, že se ještě zapomnělo na chodce a cyklisty. To právě oni jsou zde nejvíce na ráně a právě oni zde nejvíce riskují svoje životy, pokud se vydají tímto směrem. Některým přitom ani nic jiného nezbývá, protože tady bydlí. Na to se rádo a často zapomíná. Stejně jako se nepamatuje na potřeby podnikatelských subjektů, které potřebují, aby se jejich zaměstnanci mohli dopravit bezpečně do práce. Některé ze zdejších firem přitom patří mezi významné zaměstnavatele a působí jich tu hned několik. Je proto vůči nim nespravedlivé, když jsou zmiňovány pouze v souvislosti s tím, kolik peněz nasypou ze svých daní do městského rozpočtu, zatímco na druhé straně jsou firmy nuceny o své potřeby vcelku složitě a někdy i nákladně usilovat.

Kdo je nejohroženější druh u Píšťov?

Aby tedy byla bezpečnostní opatření na silnici mezi Chrudimí a Slatiňany komplexní, je nutné přemýšlet také o podélné trase pro pěší a cyklisty a nevymlouvat se na existenci trasy podél řeky Chrudimky, která má spíše turistický charakter a není schopna uspokojit potřeby obyvatel obydlené zahrádkářské kolonie na chrudimské straně a nově vznikající obytné zóny před areálem bývalého ZZN ve Slatiňanech, protože k nim nevede. Vedle toho by nová trasa přispěla vedle této obslužnosti i k rozšíření jinak chudé sítě místních cyklostezek a bylo by možné se po ní dostat přímo ke slatiňanskému hřebčínu a dál k lesům u Monaka. Mám zato, že by byla za dané situace prospěšnější a frekventovanější než budoucí cyklostrasa na Podhůru, která figuruje v plánech města i přes svoji poměrně značnou nákladnost hned na prvním místě. Nejohroženějším druhem u Píšťov jsou totiž podle statistik co do následků právě chodci a cyklisté a teprve až za nimi motoristé. Tedy o důvod víc začít mezi prorůstajícími aglomeracemi obou měst o tomto dalším důležitém a nezbytném prvku, jakým cyklotrasa je, vážně přemýšlet a podnikat kroky k jejímu co nejrychlejšímu postavení. Do té doby nebudou klidně spát ani místní lidé, ani odpovědní politici a úředníci, pokud si však o nich nedělám až příliš velké iluze...

Roman Zahrádka

Reklama