Plastové květináče, které v současnosti "zdobí" některé kruhové křižovatky v Chrudimi, lze běžně vidět v muslimských zemích, jež jsou na zeleň chudé a nemají takový cit pro soulad s okolní architekturou jako většina evropských zemí. O to překvapivější je přítomnost těchto rozkvetlých plastů v našem městě, které je po staletí proslulé svým vytříbeným vkusem. To se ale bohužel nedá říct o několika posledních letech.

Pyramidové květináče jsou zatím posledním výstřelkem, který odpovědní úředníci v ulicích města povolili. Patrně podle toho, že se jim takový kýč líbí, anebo ho napasovali do kolonky nějakého projektu, kterými se to v Chrudimi poslední dobou jen hemží, až se člověk nestačí divit, za co všechno se dají utratit peníze - ať už evropské, státní anebo z naší městské kasy.

Plastové květináče.  Foto: Chrudimské noviny

Ještě než se objevily na křižovatkách plastové obří květináče, rozhodl někdo, kdo se k tomu teď nehlásí, podle pravidla "líbí - nelíbí", že umrtví polovinu Muzea barokních soch (Klášterní zahrady) tím, že namísto původně plánované interaktivní plochy s bylinkovou zahrádkou, která byla kdysi součástí tohoto sídla kapucínů, sem nechá pořídit louku, na kterou se nejen nesmí vstoupit, ale především vizuálně do architektury věnného královského města vůbec nepatří. A tak zde máme místo městské zahrady kus němé přírody.

Klášterní zahrady.  Foto: Chrudimské noviny

Třetím vhodným příkladem je futuristický parčík před Mateřskou školou Svatopluka Čecha, který paradoxně vybízí uprostřed křižovatky k posezení na rekreačních křeslech, která by se spíše uplatnila někde na plovárně. A to už nemluvím o betonových květináčích s maceškami, které jsou věčně zvadlé, plné vajglů od cigaret a musí se za městské peníze udržovat při životě jen proto, že mají občas plnit funkci jakýchsi zábran v dopravě.

Parčík před Mateřskou školou Svatopluka Čecha.  Foto: Chrudimské noviny

A jsme u toho. Co je vlastně kýč? Všechno, co neplní svoji funkci. Plní ji snad květináče uprostřed rozkvetlých křižovatek? Ne. Plní květná louka v Klášterních zahradách funkci interaktivního místa? Znovu ne. Šli byste si odpočinout nebo opalovat se do křesla v parčíku na křižovatce před MŠ Svatopluka Čecha? Snad jedině nějaký výstřední jedinec, jinak si to nedovedu představit. No, ano, máte pravdu - osázené květináče mohou tvořit překážku v dopravě. Zeptám se ale. Musíme platit za jejich nepřetržitou údržbu, když to samé zvládnou dopravní značky a zátarasy? Nemusíme, škoda těžce nabytých peněz.

Květináče na Resselově náměstí.  Foto: Chrudimské noviny

A teď si to představte obráceně - rozkvetlé květináče někde uprostřed rozlehlé betonové plochy - věřím, že by to bylo vítané zpestření jinak nudného místa. Představte si, jak by asi vypadaly Klášterní zahrady s mnoha hracími prvky, romantickými zákoutími a voňavými bylinkami, které by si bylo možno odnést domů. Dovolím si tvrdit, že by Klášterní zahrady jako nedílná součást Muzea barokních soch konečně plnily svoji funkci, zkrátka by žily! Teď mají spíše nádech "pietního místa". A co futuristická křesla? Kam s nimi? Na křižovatku? A co na plovárnu, kde si není takřka kde sednout? Tam už bych je jako kýč neviděl. O výměně betonových květináčů za bezúdržbové značky a zátarasy v dopravě jsem již hovořil.

Na těchto několika málo příkladech jsem chtěl demonstrovat, jak se vkrádá do našeho města nefunkční kýč. Zbývá se ale ještě zeptat: Proč se vkrádá do jinak kulturní Chrudimi? Protože o společném prostoru nás všech rozhodují lidé bez kvalifikace, lidé, kteří nejsou schopni rozeznat funkční prvek od sádrového trpaslíka. V poslední době nám proto těch Šmudlů, Prófů, Kejchalů a Stydlínů v sádrovém provedení začíná ve městě plném gotiky, renesance a baroka podezřele rychle přibývat a ještě za ně vynakládáme nemalé peníze. Dovolím si proto tvrdit, že dokud nedostanou před úředníky z nejrůznějších agend a pseudoprojektů přednost kvalifikovaní lidé a odborníci na slovo vzatí, bude takových pomníků ve městě valem přibývat. To už ale dávno nebude Chrudim, nýbrž Disneyland.