Chrudimské noviny Když by se fúze mohla proměnit v žádoucí transfúzi

Dnes: 20°C
Zítra: 26°C
Pozítří: 24°C

Když by se fúze mohla proměnit v žádoucí transfúzi

Je pravdou, že sloučením nebo fúzí pěti krajských nemocnic, chcete-li, vnikne jeden velký subjekt s ročním obratem tři a půl miliardy korun. To samo o sobě vytváří z takového gigantu velkého hráče, který si může v obchodním styku s partnery a zdravotními pojišťovnami pro sebe vyjednat daleko výhodnější podmínky než stávající "okresní" nemocnice každá sama za sebe. V praxi to potom znamená, že bude dostávat od pojišťoven větší platby a zároveň bude moci výrazně šetřit na množstevních slevách za hromadné nákupy zdravotnického materiálu. O tom není pochyb a pro pět vysoce ztrátových krajských nemocnic je to jedno z možných řešení, jak je postupně zbavit tíhy závratných dluhů, které se dál prohlubují.

Je rovněž pravdou, že každý takový krok s sebou nese jistá rizika. Už proto, že vše bude centralizováno a o veškerém dění v pěti nemocnicích bude rozhodovat jediný management v Pardubicích. Tzn., že právě odsud budou přerozdělovány veškeré finance na zajištění chodu jednotlivých nemocnic, že právě tady se bude rozhodovat o každém výdaji a každé koruně za zdravotnický personál, materiál či vybavení. A konečně také právě z pardubického centra mohou do budoucna vycházet další pokyny k optimalizaci poskytovaných služeb v zařízeních, která budou nově vzniklé akciové společnosti podléhat, tedy i Nemocnice Chrudim.

Do třetice je také pravdou, že už od samotného počátku, kdy nápad na fúzi nemocnic na úrovni vedení Pardubického kraje vznikl, existuje celá řada výhrad ke složení vrcholného managementu nově vznikajícího zdravotnického gigantu - především to, že byl vybrán bez výběrového řízení a že jsou v něm zastoupeni jak politici současní, tak i ti dřívější, odložení. Také k odborné způsobilosti jednotlivých osob panuje mnoho výhrad a námitek, především u bývalého ministra financí Ivana Pilipa (ODS, později US-DEU), který se do současné doby potýká s insolvencí ze svého nepříliš povedeného působení na trhu s realitami. A ještě malá poznámka na závěr - zatím ještě nikdo z uvedeného managementu či vedení kraje nepřišel s "podnikatelským" výhledem, který by do budoucna konkretizoval slibované úspory.

A přesně tohle vše teď tvoří onu velkou neznámou, která vyvolává obavy a strach v řadách zdravotnického personálu a jisté pochybnosti mezi současnými komunálními politiky, z nichž se někteří chtějí upřímně, než pro fúzi zvednou ruku, do této problematiky dostat, anebo z ní vytlouci těsně před komunálními volbami pro sebe politický kapitál. A právě s takovým "koktejlem" názorů se nyní setkáváme na jednáních zastupitelstev, u různých kulatých stolů, v médiích anebo na veřejnosti, a právě z nich může i pramenit případná pozdější nechuť řešit neduhy upadajícího krajského zdravotnictví ve jménu zájmů lidu a voličů. Zcela nepochybně půjde ale o falešnou iluzi.

Už teď je totiž jasné, že do ztrátových nemocnic nikdo žádné další miliardy nenasype, protože zkrátka nikde v rozpočtech nejsou k dispozici. Navíc tato recuptura nikdy v minulosti nepomohla, a když, tak pouze dočasně, protože se vložené peníze pokaždé spotřebovaly a žádné finance navíc nemocnice nevygenerovaly. Být to v normálním podnikatelském prostředí, tak bylo už dávno všech pět krajských nemocnic odkonkurzováno, tedy posláno do bankrotu. Zní to nemilosrdně a tvrdě, ale takové věci život zkrátka přináši, pokud ovšem nejde zrovna o zdravotnictví, jehož zachování, především ale efektivní fungování je ve veřejném zájmu každé společnosti. To, že jsou krajské nemocnice neefektivní, se ví však dlouho, přesto se je nepodařilo uzdravit. Anebo ještě lépe řečeno - moc se pro to zatím neudělalo, vyjma neustálých dotací, které však nejsou bezedné. Proto je třeba do problému říznout, i když to možná bude na počátku bolet, neboť další nicnedělání a lamentování nad problémem může být pro nemocnice i krajský rozpočet smrtící.

Každá nová léčebná metoda, jako nyní připravovaná fúze, představuje především strach z neznámého, je ale současně částečným, nikoli samospasitelným, řešením toho, jak z krize, která trvá už více než dvě desetiletí, ven. Proto bych se jí nebránil, pouze bych požadoval jiné medikamenty, například vypsat v pevně určeném termínu veřejné výběrové řízení na top manažery do čela nově vznikající akciovky a určitě bych zde neponechával aktivní politiky, kteří sedí na dvou i více židlích, a vybíral z opravdových krizových manažerů, za něž hovoří především pracovní výsledky, a nikoli politické proklamace. Ty v krizové situaci opravdu nepomohou, spíš naopak uškodí. A až by teprve vznikla fundovaná síla v čele nově vzniklého zdravotnického gigantu, která bude pracovat s realistickým výhledem na zlepšení finanční situace všech pěti nemocnic a s průhlednými finančními toky, přistoupil bych, bohužel k nelibosti části zdravotnického personálu, k optimalizaci poskytovaných služeb v rámci jedné firmy, která by pochopitelně znamenala zeštíhlení počtu některých oddělení tak, aby kvalita měla navrch nad kvantitou, kterou tak sveřepě až tvrdohlavě bráníme, a opět bohužel, v neprospěch nás všech. Nicméně čerstvé krve do žil by mohly vnést do nemocných nemocnic některé soukromé firmy, jež by pak mohly v úzce specializovaných oborech zdravotníky ze zrušených oddělení zaměstnat. Teprve potom by se mohly projevit první náznaky zlepšení zdravotní kondice krajských nemocnic. A o to nám všem přeci jde.

Roman Zahrádka

Reklama