Chrudimské noviny Když se po letech žadonění začínají hýbat věci U Stadionu k lepšímu

Dnes: 13°C
Zítra: 15°C
Pozítří: 15°C

Když se po letech žadonění začínají hýbat věci U Stadionu k lepšímu

Největší chrudimské sídliště U Stadionu zůstává už několik volebních období bez většího zájmu města, pokud v to nepočítáme poslední investici, kterou bylo zmodernizované dětské hřiště uprostřed paneláků, připomínající z mého pohledu tak trochu výběh pro šimpanze. Jinak dlouho nic. Sídliště lemuje od řeky nerovný chodník z dlaždic pamatujících Husáka, dětská hřiště za domy pak zarůstají vegetací a jejich otisk je jakýmsi pomyslným rájem pro archeology, kteří tu mohou nalézt stopy po dětských hrách dnešních padesátníků, kteří v tomto sídlišti vyrostli. Také zdejší "náměstí" před restauracemi Chrudimka a Kleopatra dává tušit, jak to vypadalo v éře reálného socialismu, k úplné dokonalosti pak chybí snad už jen vývěsky s tvářemi zasloužilých pracovníků. Tohle vše podtrhuje vedle centrálního hřiště stará trafačka, tradiční místo všech alkoholových a drogových dýchánků současné mládeže, a příšerná industriální roura horkovodu, která odřízla zdejší obyvatele od řeky Chrudimky, kterou dříve lemovaly lavičky a zelené plochy, na nichž lidé rádi odpočívali a slunili se na dekách. Místo toho je tu železné monstrum alibisticky schované mezi keři. Tak tedy dnes vypadá kdysi nejmodernější část města.

Klidný ostrov zeleně, odkud je všude blízko
Sídliště U Stadionu evidentně potřebuje investice do své zastaralé infrastruktury, jinak bude stále víc připomínat artefakt normalizační architektury. Město se sice v minulosti snažilo s touto situací něco dělat, avšak přišlo s natolik radikálním řešením, že to způsobilo mezi místními obyvateli vzpouru. Nepamatuji se totiž, že by někdy byli tak jednotní jako v případě návrhu najatých pražských architektů, kteří přišli s nápadem sídliště rozparcelovat několika silnicemi a přivést sem od nemocnice další most, který by se na ně napojil. Na tomto sídlišti si totiž lidé nejvíce považují právě toho, že jde o klidný ostrov zeleně, odkud je všude blízko, díky čemuž patří zdejší byty k nejdražším ve městě. Plány architektů by tohle vše zbouraly. Nebylo proto divu, že je lidé odsud hnali doslova "svinským krokem". A pak jakoby se na sídliště úplně zapomnělo.

"Už si ani neškrtnete," vzkazoval kdysi radní
Tohle divné "bezvládí" odstartoval po vyhnání architektů vzkaz jistého pana radního, že si sídliště v budoucnu ani neškrtne podobně jako ve Víta Nejedlého, protože si místní "dovolili" mít vlastní názor, který nekorespondoval s tím jeho. A ono to tak skutečně nějaký čas v obou případech také fungovalo, než se vrátil na radnici místostarosta Jaroslav Trávníček, který začal s místními bytovými samosprávami napřímo komunikovat. Díky tomu se také pohnuly kupředu dlouho neřešené dopravní problémy v sídlišti Víta Nejedlého a pozitivním výsledkem je zároveň příslib, že město nechá konečně v sídlišti U Stadionu po mnohaletém žadonění rozšířit příjezdové komunikace před některými bytovými domy, aby zde mohlo vzniknout podélné i příčné parkování zároveň, díky čemuž se zvýší zdejší parkovací kapacity a nebude to stát hodně peněz. Na návrh místních bytových samospráv přijdou totiž uvedené komunikace rozšířit o pouhý metr a problém bude vyřešen. Na tohle předchozí garnitury na radnici bohužel neslyšely a tak zde byli lidé zbytečně pokutováni za něco, co mohlo město už dávno vyřešit.

Pomohl tandem Travníček s Čechlovským
Potěšitelné je, že neuvolněný místostarosta Trávníček spojil v tomto případě svoje síly s dalším místostarostou Janem Čechlovským, o němž je známo, že je to praktik, který umí věci popohnat dopředu. Možná i proto si Trávníček s Čechlovským v poslední době na radnici rozumějí, ač jsou ze zcela rozdílných politických stran. Pro sídliště U Stadionu to pak může být dobrá zpráva, že se začnou konečně realizovat projekty, na nichž panuje shoda jak mezi obyvateli, tak na straně města. Rozšíření komunikací, k němuž má dojít na přelomu letošního a příštího roku, je prvním signálem. Potom by mohly přijít na řadu třeba zdejší chodníky plné vratkých dlaždic, zbourání přístřešku u trafačky, aby nelákala záškoláky k ukrývání se před světem, rekultivace bývalých dětských hřišť mezi domy k jiným účelům, částečně třeba k parkování, a konečně i k zakopání proklínaného horkovodu, který město slíbilo ukrýt pod zem a vrátit břeh řeky Chrudimky do normálu. Nikdo z města se ale nehlásí k tomu, proč se tak zatím nestalo. Můj táta, který u řeky vyrostl, se na zakopání horkovodu jako správný rybář těšil, bohužel se ho už nedožil. Doufám tedy, že se toho alespoň dožije naše generace, která v sídlišti vyrostla a pamatuje si jeho rozkvět, k němuž má teď hodně daleko.

Roman Zahrádka

Reklama