Chrudimské noviny Když se při pokusu o restart přibouchnou před mládím dveře

Dnes: 14°C
Zítra: 20°C
Pozítří: 15°C

Když se při pokusu o restart přibouchnou před mládím dveře

ODS má po víkendu nového předsedu strany, kterým se stal politolog, univerzitní profesor, bývalý ministr školství a současný poslanec Petr Fiala. Skončilo tak nešťastné dvojvládí, o něž se dělili Miroslava Němcová, která byla lídrem kandidátky v posledních parlamentních volbách, a Martin Kuba, který stranu dočasně vedl za odstoupivšího Petra Nečase. Na první pohled se tedy zdá, že je ODS z nejhoršího venku a také sám Fiala, co by zkušený politolog, híří na všechny strany optimismem, když hovoří po volebním kongresu o tom, že je ODS zpátky ve hře a že se odrazila od pomyslného dna. Ostatně nic jiného mu, jako novému lodivodovi, nezbývá, než vyzařovat optimismus a dobrou náladu. Otázkou ale zůstává, zda se podařilo víkendovému kongresu v Olomouci zalátat nadobro všechny díry v potápějící se lodi jménem ODS.

Ta se začala povážlivě naklánět už s příchodem Mirka Topolánka do čela strany, pod jehož vedením se dostali k moci nejrůznější Dalíkové a další lobbisté, a také na komunální úrovni strana notně zlenivěla a využívala bezpracně výhod zavedené značky. Málokdo tehdy věřil Václavu Klausovi, když odesílal přátelům smsku, že se strany zmocnil "falešný Topol". Jenže na průšvih bylo zaděláno a strana se dál vezla na euforické vlně vlastní nepotopitelnosti jako kdysi Titanic. Každý, kdo si jen dovolil něco proti tomu namítnout, byl okamžitě vyděděncem společnosti, a pokud měl snad možnost svoje názory někde veřejně prezentovat, potýkal se s existenčními problémy. Sám jsem něco podobného zažil na vlastní kůži a proto se musím usmívat, když vidím některé tehdejší pochlebovače z Chrudimi, kteří mě vyhazovali z práce, kopat v současnosti za hnutí ANO Andreje Babiše a hřát se na jeho momentálním úspěchu a penězích, protože je pro ně ODS už nezajímavá.

A tak jsem na dálku sledoval průběh olomouckého kongresu, protože jsem prožil s ODS časy dobré i zlé, a její filosofie mi není cizí. Především jsem pozoroval volbu místopředsedů, protože o Fialovi bylo dávno dopředu rozhodnuto, a právě jména korunních princů ODS mohla ledacos naznačit a také z mého pohledu naznačila. Čekal jsem, zda se pojede ve starých kolejích, nebo zavane ve straně nový, svěží vítr. Ještě před samotnou volbou jsem zahlédl v kuloárech sjezdu Ivana Langera, Marka Šnajdra a další, kteří reprezentují spíše minulost ODS, a vzápětí vyslechl zprávu, že oním prvním korunním princem bude pro další období věčně skeptický europoslanec Jan Zahradil, který o svých slovech nikdy ani na chvíli nezapochyboval. Nevím, jestli je to v současnosti ten nejlepší recept na všechny neduhy ve straně, spíše bych očekával někoho mnohem komunikativnějšího směrem k veřejnosti, za kterého hovoří pracovní výsledky, má charisma a umí projevit alespoň špetku pokory, bez které to za současné situace prostě nepůjde. Nechci být špatným prorokem, ale Zahradil může v tomto ohledu působit svým někdy arogantním tónem spíše jako slon v porcelánu.

A co se nestalo dál. Přišlo vyšachování Jiřího Pospíšila, v současnosti nejpopulárnější tváře ODS, kterého si mnozí přáli ještě před nedávnem za předsedu strany. Ne nadarmo se proto jakékoliv další kandidatury vzdal a po volbě naznačil, že v minulosti šlápl na kuří oko v několika kauzách lidem, kteří o výsledku olomouckého kogresu v zákulisí rozhodovali. To z mého pohledu ukazuje, že Titanic svůj směr stále ještě nezměnil a jede pozvolna vstříc smrtícímu ledovci. Vždyť další zvolený místopředseda Evžen Tošenovský je v řadách ODS seniorem a také on nemá nejspíš dostatečnou páru strhnout kormidlo do bezpečnějších vod. A když se rozhodovalo o dalším místopředsedovi z Olomoucka, zvítězil Langerův favorit a olomoucký primátor Martin Novotný před šéfem prostějovských občanských demokratů Petrem Sokolem, který byl dříve Pospíšilovým náměstkem na ministerstvu spravedlnosti a který Ivana Langera dlouhodobě označuje za přítěž ODS. Mezi místopředsedy lze za svěží vítr označit snad jen vystudovaného žurnalistu, redaktora a předsedu Oblastního sdružení ODS Praha - východ Martina Kupku, už ale méně senátora Miloše Vystrčila z Telče, natož členy užšího grémia Zbyňka Stanjuru či Jaroslava Kuberu

Zkrátka jeden matador vedle druhého, kteří se budou snažit o restart strany. Zda to na zalátání všech děr, kterých je v palubě tolik jako v ementálu, bude stačit, ukáží už příští měsíce a veškeré volby, které budou letos následovat. Jakmile v nich ODS zabředne do čísel, které sklidila v posledních parlamentních volbách, bude zle, protože už jen těžko dožene manko všech promarněných šancí, které vinou své "neomylnosti" zatím prohospodařila a ani jednou se nad varovnými signály vážně nezamyslela. To samé v bleděmodrém platí i na komunání úrovni, která věrně zrcadlí svoje lodivody. Žádná tvrdá práce v opozici, ale smrádek a teploučko v koalici s kýmkoliv, kdo je momentálně u vesla. A právě na to celá ODS zatím dojela. Bude proto zajímavé sledovat, jak si ostřílení matadoři v čele strany povedou, ale především, kam až občanské demokraty zavedou. Zda ke dnu, anebo na hladinu, kam už přes dvacet let v novodobé demokracii patří.

Roman Zahrádka

Reklama