"Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem a nebo sekerou," zpívá se v jednom celonárodním kabátovském hitu, který je jak na míru ušitý zhruba takovému prostředí, v jakém došlo k tragédii v Chlumu u Hlinska. Jen pro pořádek si připomeňme, že se tu v noci převrátil traktor, v jehož kabině zemřeli dva ze tří mužů. Avšak vraťme se k pointě postřehu.

Dva televizní štáby, které bezprostředně po tragédii vyrazily na místo, si stěžovaly na chování místních obyvatel, kteří je odsud hnali doslova svinským krokem. Kameramani i moderátoři byli rádi, že vyvázli se zdravou kůží. Až natolik byla situace vyhrocená. A je se čemu divit? Myslím si, že nikoli. Vysočina je drsný kraj se vším všudy. Mohl jsem se o tom přesvědčit mnohokrát při setkáních se čtenáři, kteří zde mají svoje kořeny.

Život se s místními lidmi nijak nemazlí. Půda je neúrodná a práce málo. Po většinu roku je tu zima, tma a nevlídno. Snad i proto mají zdejší chlapi blízko do hospody nebo k lahvi tvrdého alkoholu, aby zahnali deprese ze svých hlav. Nejvýmluvněji o tom hovoří policejní statistiky, které uvádějí největší počet dopravních nehod pod vlivem alkoholu nebo řidičů přistižených při jízdě v opilosti na Chrudimsku právě v okolí Hlinska.

Když se tohle všechno nakumuluje do dvojnásobné tragédie, jako teď v Chlumu, není pak divu, že v tvrdých palicích mužů z Vysočiny bouchnou saze a vylejí si svůj hněv na televizních štábech, které sem přijely lovit senzaci z úplně jiného, městského světa, a pro tamní život nemají příliš pochopení. Narazily tu totiž nemilosrdně na sebe dva naprosté odlišné světy - tvrdé vysočinské prostředí a tvrdá realita v podobě těch nejznámějších médií, kdy jedni chtěli na tragédii co nejrychleji zapomenout a ti druzí měli v úmyslu bolest ještě přiživit a zapomněli na to, že když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem a nebo sekerou...