Parlamentní volby jsou za námi, ale vášně neopadly. To proto, že strana, která se před volbami pasovala na jedinou jednotnou sílu, která je prý schopna vést tuto zemi, zažila puč, který v plné nahotě ukázal její názorovou roztříštěnost. Především ale obnažil krutou pravdu, kam až jsou někteří politici schopni zajít, když zatouží po moci. A nemusíme si přitom vůbec dělat iluze, jestli jde zrovna o Slávka nebo Michala. Oba totiž po ní lační naprosto stejně.

Z politiky se dávno vytratily morální autority, které ve většině dávají přednost vlastní profesi před službou národu, protože o službu už dávno nejde, nýbrž o pravidelné přerozdělování ukořistěného teritoria a našich společných peněz. To už ale asi ví každý, kdo umí počítat alespoň do deseti. A právě tato smutná skutečnost vábí do politiky stále větší "nýmandy", kteří se buď nejsou schopni sami uživit, anebo trpí mindráky méněcennosti, a tak se snaží ostatním ukázat, že patří také do "VIP smetánky".

Pokud se budeme držet hesla: "Bližší košile, než-li kabát," pak se dobře porozhlédněme v Chrudimi, kdo všechno už tu "dělá do politiky". Jeden příklad za všechny - chrudimská ODS, která byla ve svých počátcích plná silných person a osobností, je dnes bezejmennou partou, která si nedokázala vychovat odpovídající nástupce. Tato strana disponovala kdysi starostou, ředitelem nemocnice, ředitelem gymnázia a dalšími, kteří po více než patnáct let určovali ráz tohoto města. Ale kde teď všichni jsou? Pokud se totiž začne myslet víc na sebe než na blaho alespoň vlastní partaje a potažmo města, je to pak stejné, jako když necháte rozsvícené světlo a otevřete okno. Také vám dovnitř vlétne spousta havěti a neřádu.

A přesně s tímhle se v současnosti potýkáme víc, než jsme schopni si mnozí připustit - s průměrnými lidmi, kteří chtějí být najednou vrcholovými manažery v čele této země nebo radnice, a řídit naši zemi, naše město, naše životy. Kandidátky jsou přeplněné přehnaně ctižádostivými lidmi, kterým zpravidla chybí životní i profesní zkušenosti, mají čerstvě po škole, anebo naopak je jejich vzdělaní velmi diskutabilní a dohánějí ho pak na úkor práce v orgánech, kam byli zvoleni, a ještě mnohdy prapodivným způsobem. Tito egomaniaci, mamánci a sebestřední floutci nás potom "krmí" svými "rozumy" a leckdo jim za to pak z recese dá ve volbách svůj hlas, jen aby se jich zbavil.

Takhle nějak začíná sebedestrukce společnosti. Nejsme odpovědní sami k sobě ani k celku a produkujeme stále více politického "odpadu". Přitom právě doma v komunálních volbách máme možnost každý odevzdaný hlas pečlivě zvážit a odevzdat ho například tomu, kdo požívá všeobecné vážnosti, hovoří za něho životní i pracovní úspěchy, má nadhled, charisma, je schopen manažersky řídit město nebo svěřený resort. Tzn., že se jeho úspěšnost nepočítá podle množství prázdných slov, které vypustil do éteru. A pokud se takovému člověku do politiky příliš nechce a známe ho, máme mu projevit důvěru a sami ho pobídnout, aby převzal zodpovědnost namísto těch, kteří jsou stále nespokojení, v životě se jim příliš nedaří a dávají to hlasitě najevo nejrůznějšími požadavky, i když jdou často proti zdravému rozumu. Vrcholem všeho je pak jejich chameleonství, protože jsou schopni kvůli tomu klidně i několikrát v krátkém čase změnit svůj stranický dres, jen aby dosáhli svého, což o lecčems také vypovídá. Právě v Chrudimi není takových lidí málo.

Tuto pozvolnou anarchii je tedy třeba zastavit, a to tím, že budeme zodpovědnější a najdeme si vždy před volbami chvíli čas na to vybrat si své kandidáty - klidně i napříč celým politickým spektrem, protože doma se na politiku příliš nehraje, neboť práce je třeba. Politikaření nás neuživí. A jakmile začne takové síto na komunální úrovni efektivně fungovat, pak se přestane postupně stávat, že se do Poslanecké sněmovny dostanou lidé, o nichž jsem výše hovořil - lidé, pro něž je osobní prestiž víc než služba, pro kterou se nechali zvolit.