Průběžné hlasování čtenářů Chrudimských novin - zda prodat nebo rekonstruovat zanedbané městské objekty, vyznívá zatím těsně ve prospěch jejich pravidelné údržby. Je to zároveň i odpověď na nedávný vynucený prodej zdevastovaného domu v Poděbradově ulici, který se "pyšní" pamětní deskou jednoho z nejvýznamnějších chrudimských rodáků, Karla Pippicha, který se tu narodil. A proč vynucený prodej? Oprýskaný objekt dělal už hezkou řádku let Chrudimi pořádnou ostudu, protože je tzv. "hned na ráně" při příjezdu do města. A jelikož se do něj dlouhá desetiletí příliš neinvestovalo, hrozilo, že vznikne na frekventované ulici z historického domu za čas ruina.

Společnost je tedy v této otázce rozdělena. Jen těsná většina je pro pravidelnou údržbu a rekonstrukci městských objektů, zbývající necelá polovina pro jejich prodej. Dohromady je však svedl, aniž si to možná uvědomují, společný záměr - domy opravit a vrátit je zpět jejich plnohodnotnému účelu. Nelze totiž předpokládat, že by se o ně kupci, narozdíl od radnice, nestarali a nechali je jako město svému osudu. Takových příkladů je bohužel celá řada. Stačí se rozhlédnout po městských domech na Palackého třídě, v Široké ulici, v Čs. partyzánů nebo na Žižkově náměstí. Mnohdy hanba pohledět, jak tyto objekty zpustly.

Ať už tedy máme v Chrudimi Desatera, Zdravá města a jiné pseudoprojekty, jejichž podíl na rozvoji města je přinejmenším hodně diskutabilní, je třeba ze všeho nejdříve "ozdravit" městské domy, které svým vzhledem doslova žalují na svého hospodáře (město), jak je nechává trestuhodně ležet ladem. A čím déle jejich údržbu odkládá, tím více bude jejich rekonstrukce městskou pokladnu stát a tím více vynucených prodejů městského majetku začne postupně přibývat. Jde o život na dluh, který se městem šíří jak plíživá kontrarevoluce. A dokud si to radnice neuvědomí, bude ve správě městského majetku tahat vždy za ten kratší konec provazu, přestože ji občané vybízejí, aby jej urychleně dala zase do pořádku.