Chrudimské noviny Pátrání téměř detektivní

Dnes: 7°C
Zítra: 9°C
Pozítří: 7°C

Pátrání téměř detektivní

Sakury, sakury, všude samé sakury. A s nimi souvisí pátrání téměř detektivní. Hlasy, které tvrdí, že se stromy daly zachránit, se mísí s těmi, které si nárokují opak. Přestárlé okrasné japonské třešně měly prý už nejlepší léta za sebou, musely tedy ustoupit modernímu parkovacímu domu. Včetně té, která stojí zcela mimo budoucí parkoviště. Když se kácí les, látají třísky! Tak to, kverulante ukřičený, konečně pochop.


Zcela jistě musí být v takovém případě zpracována studie, která by prozkoumala stav těchto nebohých stromů a vyhodnotila jejich přesazení jako sci-fi, alespoň to tvrdil jeden z diskutérů, který byl jednoznačně pro jejich likvidaci. Přesto se náš detektiv dozvěděl, že možnosti a cenové relace takových přesazení zjišťovali lidé z radnice až po akci „K“ („ká“ jako „kácení“). A zjišťoval je dokonce člověk, který s péčí o zeleň má společného asi tolik, jako já s Janem Žižkou z Trocnova...


První místostarosta Miroslav Tejkl dokonce vynesl na světlo Boží informaci, které se sám divil - na kácení sakur nebylo třeba povolení! Jakýsi předpis totiž praví, že povolení není nutné, když obvod kmene nebohého stromu má ve výšce 1,3 metru nad zemí méně než 80 centimetrů. Což, podle chlapců s motorovkou, pokácené stromy jistě měly. Jenže jedna z našich fotek posloužila jako předmět doličný a s pomocí techniky a běžně dostupného softwaru se měřilo a počítalo. A co nám vyšlo?!


Je to snadné, stačí chtít...  Foto: archiv Chrudimských novin


Podle těchto propočtů se minimálně jeden strom nacházel za uvedenou hranicí. A nutno říci, že docela dost za hranicí zmiňovaného předpisu. Jeho průměr činil totiž přes 30 centimetrů, což je opravdu víc, než kolik nabízí místostarosta.


Je to vlastně dost podivná situace. Na jedné straně se dokážeme dojmout a sesbírat tři čtvrtě milionu korun na ubohého psíka, kterému někdo nechal zaříznutý obojek do krku, na straně druhé argumentujeme s úsměvem na rtech pro zaříznutí pily do „krku“ růžovokvětých stromů. Je tu opravdu tak velký rozdíl? Snad v tom, že strom nepláče a neteče z něj krev. Pařezy ronící slzy mízy svědčí v neprospěch této myšlenky.


Je příjemné číst názory lidí, jako je chrudimský malíř Ivan Baborák. Ve skrze se totiž shodují s tím, co si myslí diletant, který píše tyto řádky. Nezbývá tedy, než aby se diletanti spojili a před příštím kácením se pokusili stromy zachránit. Stojí to za to. 


Zničit je můžeme za minutu. Na jejich květy budeme ale čekat celé roky.  Foto: archiv Chrudimských novin.

Jakub Valenta

Reklama