Černá díra na peníze nebo geniální nápad? Každopádně přišel doposud na 91 milionů, z toho 34 milionů korun uhradila Evropská unie, zbytek muselo zacálovat město. Podle názoru některých trochu drahý špás, který provázejí spíše rozpaky než nadšení a davy návštěvníků. Řeč je o Muzeu barokních soch. Debatu na tohle téma nyní rozproudila investice města ve výši 880 tisíc korun do restaurování barokního oltáře v majetku římsko-katolické farnosti v Běstvině, který se má stát na oplátku dočasným exponátem chrudimského muzea. Potom bude znovu vrácen jeho majiteli. Pro kritiky o argument navíc, že má jít o špatný projekt, který toho městu více bere, než přináší, zvláště, když se na provoz muzea každoročně doplácí z městské kasy. Prý až dva a půl milionu korun ročně.

Takřka sto milionů je pryč a výsledek víc než rozpačitý.  Foto: Chrudimské noviny

Na první pohled tedy jasná čísla. Avšak ani kritici nejsou v názoru na Muzeum barokních soch jednotní. Ti nejradikálnější by muzeum po čase vázaném na unijní dotaci nejraději hned uzavřeli a proměnili v něco jiného. Umírněnější politici, přestože jsou v opozici, chtějí pak problém řešit s chladnou hlavou a nabádají vedení města, když už to neprovedlo hned na začátku, aby se pokusilo zajistit slibovanou a nikdy nerealizovanou samofinancovatelnost muzea prostřednictvím státních, nikoli jen krajských dotací, které v podstatě nic neřeší a jen zmírňují finanční prodělek muzea a potažmo i města. Radnice teď pod palbou této kritiky slibuje, že se o něco takového pokusí. Podle všeho je na čase, pokud se má idea Muzea barokních soch zachránit a Chrudim nebude muset odepsat desítky promarněných milionů.

Do třetice je ale třeba ještě zmínit, že muzeum od začátku trpělo svou nekoncepčností a nedotažením celého záměru. Prakticky hned po otevření tu fungovalo všeobecně neoblíbené městské kino, konaly se tady besedy a akce nejrůznějšího charakteru - od Zdravého města, přes Agendu 21, až po ochránce přírody, korunu všemu pak nasadila vinařská pijatika pod záštitou vedení města. Tedy všechno možné (takový regionální pel mel), jen ne nadregionální baroko. To bylo první, co muzeu uškodilo. Dalším mínusem bylo nedotažení celé koncepce. Dodnes tu nefunguje kamenosochařská dílna, které měla a mohla s výraznou pomocí dotací restaurovat zapůjčené exponáty a zvýšit atraktivitu muzea pro návštěvníky. Do současnosti tu rovněž nefunguje badatelna pro zájemce a studenty, která měla v konceptu také svoje místo. A přirozeně restaurace, která zde bude moci fungovat až po lhůtě, kterou stanovila EU jako podmínku pro přidělení unijní dotace. A konečně i Klášterní zahrady v sousedství vypadají a fungují teď jinak, než v navrženém projektu. Pokud si tedy představíte mozaiku, z níž vytáhnete jeden kamínek, nastane dominový efekt a celý obraz se rozpadne.

3D scaner kamenické školy v Hořicích může zpřístupnit expozici muzea zrakově postiženým.  Foto: Chrudimské noviny

A přesně tohle nastalo v Muzeu barokních soch, které svým záměrem do centra historického města rozhodně patří. Otázkou ale je, zda bude existovat vůle k tomu naplnit záměr autora projektu a pokusit se dotáhnout vše, co kdysi navrhl, nechal namalovat a konečně i postavit. Další možností je nechat muzeum ještě nějaký čas přežívat v takové podobě, v jaké se nachází nyní a křičet pokaždé, když se bude obměňovat jeho expozice, což je vždy spojeno s nemalými výdaji jako v případě běstvinského oltáře. Pokud to už ale takhle zůstane, pak se obávám, že se v budoucnu město vydá nakonec po třetí cestě a pod tíhou neúprosných čísel a narůstajících dluhů celý projekt odpíská. Další otázkou pak je, komu budou chybějící miliony připsány na vrub. U tak velkého průšvihu (prodělku) bývá totiž viník vždy označen a zloděj volá: "Chyťte zloděje!" Inu, možná se máme ještě v našem malém městě na co těšit.