Chrudimské noviny Přetahovaná s nepřizpůsobivými o skomírajícího ducha Bronxu

Dnes: 2°C
Zítra: 7°C
Pozítří: 3°C

Přetahovaná s nepřizpůsobivými o skomírajícího ducha Bronxu

Že se nevyplácí opouštět původní koncept, usoudila nyní radnice po poradě se svými úředníky a strážníky. Řeč je o Bronxu, kde se už několik let masivně investují ve velkém miliony do vzhledu této kdysi reprezentativní bytové čtvrti v sousedství chrudimského nádraží, která se v 90. letech proměnila v ghetto méně přizpůsobivých a romských občanů.

Jen investovat nestačí...
Peníze nejsou totiž samospasitelem. Jestliže je nasypete někam, kde je hned někdo znehodnotí, nemá taková investice vůbec žádný smysl. Pokud je však investujete s úmyslem proměnit nevábné ghetto v idylickou obytnou čtvrť s patinou první republiky, pak si musíte takovou investici, zvláště, je-li vůbec největší v historii tohoto města, dobře pohlídat.

Město začalo v této oblasti velmi dobře. Dokonce se o něm tehdy psalo s velkým uznáním. Ještě než totiž investovalo, zmapovalo si ty nejproblémovější případy - neplatiče, vandaly, zloděje, ignoranty a další, kteří proměnili tohle místo pod nádražím v onen pověstný Bronx, kde bylo chvílemi životu opravdu nebezpečno.

Trpělivá práce v terénu
Následovala trpělivá práce v terénu, která nesla zakrátko svoje ovoce. Zmizeli odsud takřka všichni, kteří nebyli schopni platit městu nájemné, demolovali městské zařízení a pletli si obytné domy s hromadnými ubytovnami, nálevnami kradeného alkoholu, místy pro drogové dýchánky a sexuální služby či skládkou komunálního odpadu. Až natolik byla situace vážná.

Díky neúnavnému a soustavnému tlaku v mezích zákona začalo město těmto lidem znepříjemňovat život, dokud se odsud neodstěhovali buď do azylového domu, okolních ubytoven a objektů či úplně za hranice města, někteří dokonce až na Slovensko, odkud přijeli do Chrudimě ke svým známým, kamarádům a příbuzným na dlouhodobou návštěvu, kterou jim město sponzorovalo bezplatným ubytováním.

Nutná je i "revitalizace" osazenstva
Povaha ghetta se tak začala pozvolna rozmělňovat a do Revoluční, Rooseveltovy a dalších ulic v okolí se začal navracet normální život. K tomu byla pochopitelně zapotřebí i přítomnost služebny městských strážníků, protože každý zavedený životní standard si žije ještě nějaký čas jistou setrvačností. A za této situace dorazily do Chrudimě nečekaně rychle slíbené miliony, které musely být takřka okamžitě po etapách investovány.

A jak šel čas, investice do Bronxu pokračovaly ruku v ruce s "revitalizací" osazenstva zdejších bytových domů, které se začaly měnit do krásy. Jenže pak přišly další komunální volby a spolu s nimi i nová radniční koalice, která se rozhodla především šetřit. Úspory se dotkly i Bronxu, odkud musela odejít služebna městských strážníků, a masivní investice tak zůstaly paradoxně bez dohledu.

Návrat křiku, nepořádku a pouliční kriminality
Nebylo proto divu, že se i přes postupující práce začal do zdejších ulic vracet křik, nepořádek a drobná pouliční kriminalita. Město jako by v tu chvíli rezignovalo na svoji funkci, neboť nechalo ty, kteří zde žijí, napospas těm, kteří vycítili, že se uvolňují šrouby, a bez ohledu na městský majetek začali zase oživovat skomírajícího ducha Bronxu.

Po sériích vandalismu se probudili i místní lidé, kteří začali proti nečinnosti radnice protestovat. Důkazem jsou jejich příspěvky do Chrudimských novin, v nichž vyjadřují marnost nad vynaloženými penězi a poukazují na jedné straně na slavnostní stříhání pásek po skončení nákladných oprav některých vnitrobloků a na druhé na soustavné ignorování těchto investic některými nepřizpůsobivými občany, kteří v Bronxu zůstali.

Chrudimský Chánov za čtvrt miliardy?
Jsem proto rád, že se ze "zimního spánku" probarala i chrudimská radnice a svolala na tohle téma "velkou" poradu. Jsem rád, že deklaruje návrat k původnímu konceptu a vrátí sem nejen služebnu strážníků, ale bude se věnovat i zdejšímu životu celkově. Čemu nejsem rád, že tak učinila až po sérii kritických článků a upozornění občanů. Pokud by totiž dělala dál mrtvého brouka, měli bychom namísto opravené čtvrti zanedlouho chrudimský Chánov, a to mi věřte, že takový výsledek práce za čtvrt miliardy opravdu nestojí. 

Roman Zahrádka

Reklama

Obrázek uživatele Trunda
#930 Trunda 29. Duben 2013 - 21:41
Mrazik: To je pravděpodobně rodinná škola v tom posledním vchodě, kde vysedávají celé rodiny včetně strýčků a společně holdují alkoholu. Doslova smrad z cigaret se line celou ulicí až do oken protějších bytů. Ano, proč si nedat dostaveníčko na vyhřátých schodech a pak se srdečně loučit dlouho do noci, to asi není zakázané. Být to jednou, dvakrát do měsíce, dalo by se to snést, ale pokud je tam člověk vidí celý den, jak se poflakují, rozhlíží a hulákají, to mu na klidu moc nepřidá. A to nemluvím o hodnotě nemovitostí, které se nacházejí v okolí, které jsou díky tomu neprodejné. Až bude město uvažovat o revitalizaci posledního bloku, kde se schází výkvět bronxu, měl by někdo odpovědný uvažovat o změně vchodové dispozice a schody umístit až za dveře. Kompletní situaci to asi nevyřeší, ale věřte, že mnoha místním lidem by to pomohlo.
Bohužel, na starousedlíky, kterým se soustavně snižuje hodnota majetku, o snižování kvality života ani nemluvě se kašle snadno. Mám pocit, že nikoho naše situace moc nezajímá, nebo se mýlím a začne se konečně po 2 letech planých slibů něco dít? Absurdní na tom celém je, přímá úměra mezi pokračující rekonstrukcí Revoluční ulice a zhoršováním životních podmínek v Ulici Přemysla Otakara II. Připadá mi, že Revoluční je jakési zaklínadlo, dlouhodobě diskutovaná, ale přijďte se podívat, jak to vypadá v nejhořejším vchodě městského domu v ulici Přemysla Otakara, není to tak trochu ala Ostravské Přednádraží, nejen vzhledem, ale vším ostatním co k tomu patří, dál bez komentáře. Těžko stále vysvětlovat našim dětem, o co se jedná, a že to není něco, z čeho by si měli brát příklad. Souhlasím s návrhem Mrazíka se změnou dispozice vchodů tak, aby se zde nedalo sedět na krytých schodech. I když kapoty parkujících aut, to je také příjemné pozeseníčko.
Obrázek uživatele Mrazik
#925 Mrazik 29. Duben 2013 - 6:38
To je pravděpodobně rodinná škola v tom posledním vchodě, kde vysedávají celé rodiny včetně strýčků a společně holdují alkoholu. Doslova smrad z cigaret se line celou ulicí až do oken protějších bytů. Ano, proč si nedat dostaveníčko na vyhřátých schodech a pak se srdečně loučit dlouho do noci, to asi není zakázané. Být to jednou, dvakrát do měsíce, dalo by se to snést, ale pokud je tam člověk vidí celý den, jak se poflakují, rozhlíží a hulákají, to mu na klidu moc nepřidá. A to nemluvím o hodnotě nemovitostí, které se nacházejí v okolí, které jsou díky tomu neprodejné. Až bude město uvažovat o revitalizaci posledního bloku, kde se schází výkvět bronxu, měl by někdo odpovědný uvažovat o změně vchodové dispozice a schody umístit až za dveře. Kompletní situaci to asi nevyřeší, ale věřte, že mnoha místním lidem by to pomohlo.
Obrázek uživatele Trunda
#921 Trunda 25. Duben 2013 - 20:41
"Díky neúnavnému a soustavnému tlaku v mezích zákona začalo město těmto lidem znepříjemňovat život, dokud se odsud neodstěhovali buď do azylového domu, okolních ubytoven a objektů " - ano město vystěhovalo neplatiče, těm se ale na ubytovně nelíbí a proto nadále tráví celé dny v Bronxu. 10- leté děti popíjí pivo, kouří (patrně škola života, která nahrazuje docházku do školy), dveře neopraveného městského bytového domu se běžně otevírají kopáním, klíče nejsou potřeba. Toalety jsou zbytečné, rohů tu máme dost. Nač chodit pít, kouřit a odpočívat do opraveného dvorku, když je možné posedávat debatovat a odhazovat odpadky přímo na schodech u vchodu domů. Jojo, v Bronxu to žije.
Obrázek uživatele colecek
#919 colecek 25. Duben 2013 - 14:47
Za vše muže flákani městskych ouřadu