V pondělí 27. února bylo Chrudimské Pippichově divadlo vyprodáno. Foyer divadla byl plný mladých lidí a taky nezvykle hlučný. Protože jsem vyloučil, že jde jen o znalce současné americké dramatické tvorby, zbývalo jediné. Divadlo vyprodala Trojanová.

Divadelní společnost Indigo přivezla komedii, kterou napsal Američan Neil LaBute, Tlustý prase. Jak se uvádí "současný příběh velké lásky". Co bychom chtěli více, než aby to bylo zamilovaný a sranda. Dana Hábová ji přeložila a režie se ujal Petr Mikeska. U nás tuto hru již uvedla divadla v Českých Budějovicích a na Kladně.
Do Chrudimi přijeli Jana Trojanová, Lilian Fischerová, Michael Vykus a Tomáš Novotný. Scéna byla sestavena z bílých a šedivých notně omlácených krychlí. Jako by nám chtěli umělci z Prahy naznačit, že na hraní v nějakém prdelákově to úplně stačí. Nevím, jak by se jim hrálo na otřískaném a špinavém jevišti, nemluvě o šatnách.

Zajímavá a působivá byla scéna, kdy všichni stojí s rozkročenýma nohama a za jejich zády je nasvícené pozadí. Sice to připomíná výjev ze Starců na chmelu, ale od té doby již uzrálo hodně chmelu a spoustu chmelnic zmizela, tak proč to neoprášit. Neustálé v šeru přestavování krychlí na další obraz se brzy okoukalo, zvláště když vyplňovalo značnou část samotné hry. Připomínalo mi to hemžení penťáků, když staví přes noc šapitó.

Protože nesleduji nekonečné ulice, růžové zahrady s ordinacemi - těm se pokud možno vyhýbám i mimo zahrady, byli pro mě oba herci příjemným překvapením. Však je také divačky náležitě oceňovali i během výstupů. Byla to směs jekotu, pískotu, kvičení ve vysokých tónech. Nejvíce však diváci oceňovali každé sprosté slovo. A že jich bylo. I staří mistři používali prdele jako šafránu. U těch chlapů se to snad snese. U bílých límečků je potřeba velké fantasie. Ale když začala Lilian, tak u ní to bylo přesvědčivé asi tak jako kdyby napomádovaný gajánek s kohoutem kurvoval a flusal na chodník před nádražím jako dlaždič. Přitom je krásná žena s dokonalou postavou, kterou předvedla v posledním výstupu a v plavkách. Myslím, že by si mohla zahrát princeznu hned zítra. Byl jsem poučen, že toto je nový moderní natura styl hraní. To mě tedy poser, co nás čeká, až se to pořádně rozjede. Už dnes musí divák vydržet hodně a to si to ještě platí. A ne málo. Však také nedaleko sedící předplatitelé  byli dost dlouho po skončení celí zkoprnělí.

Jana Trojanová se vrátila do domovského přístavu. Není to jednoduché před tolika známými tvářemi. Počáteční nervozitu překonala a roli rozehrála dokonale. Myslím, že by stálo za úvahu vykašlat se na nemožné vycpávky kalhot. Dokázala by to přesvědčivě zahrát i bez nich.

Vše skončilo velkým děkováním. Nepamatuji, že by někdo dostal tolik květin. Je to obrovská pocta. Jednu kytici přinesl také Čenda Jirásek, znalec a sběratel obrazů, včelař, který patří k naší špičce. Zahlédl jsem zalesknout se slzičku v jeho oku. Protože ho a jeho paní dlouhá léta znám, nedalo mi, abych se ho u šatny nezeptal. To je moje vnučka, odpověděl. Taky se mi mohl dávno pochlubit s takovou šikulou.

Když jsem si večer prohlížel divadelní program Indiga, vzpomněl jsem si na svojí tetu ze Lhoty, jak rozlévala prdelačku do konvic a rozdělovala jitrničky, které dělal strejda známý řezník. Uměl je znamenitě. Potom se výslužka roznášela sousedům. A proč? Nedivte se. Tlustý prase.