Chrudimské noviny Svatba přítele

Dnes: 3°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 8°C

Svatba přítele

Jedu kamarádovi na svatbu. V sobotu si se svou nastávající udělí svátost manželství v katedrále svatého Klimenta. Kamarád je totiž katolík. A to dokonce katolík východního obřadu.

Mnohým čtenářům budou tato slova jistě připadat jako vulgarita - katolík (to jsou ti nenažranci toužící po majetcích) a východní obřad (na východ už jsou jen cikánské osady a Rusko). Přesto se jedná o člověka slušného, vzdělaného, pracujícího. Dokonce mu nebyla hlava „vymývána“ od malička, ale pokřtít se nechal až v dospělosti. V době, kdy našel rozum. V tom jsme si podobní. Také jsem křtěný jako sotva plnoletý floutek, k víře jsem si musel dojít sám.

Co k tomu lidi vede? V přirozené rovině jsou motivy různé. Někdy stačí hodně číst, trochu víc přemýšlet a existence Boží se potom začne jevit jako jediné smysluplné vysvětlení mnohého.

Někdy je motivem prostý vzdor. Společnost v České republice je všechno možné, jen ne pozitivně nakloněna náboženství. Co náboženství, organizované víře. Co organizovaná víře, Katolické církvi.

Nebudu se pouštět do teologických úvah, k tomu není tento prostor vhodný. Přesto se nikdy nepřestanu divit, kolik nenávisti může mezi dříve tolik zbožnými lidmi být k víře, jíž vyznávali jejich předci po celá staletí a tisíciletí. Kde se jen bere?

Cožpak v kriminálech zemřelo málo katolíků, málo kněžstva a řeholníků?

Cožpak dokázalo několik hloupých přešlapů církevních hodnostářů po „revoluci“ zcela pošramotit pověst této instituce?

Cožpak český člověk zcela rezignoval na vlastní myšlení a přejímá jen předžvýkanou stravu, kterou mu servírují některá média?

Poslední doba je poznamenána vášnivými diskusemi o navracení majetku právě církvím a náboženským společnostem. Opět nevycházím z údivu, kolik se najednou mezi námi najde těch, kdo zlodějskou praktiku bolševického režimu omlouvají, legalizují a schvalují. Tolik slušných lidí. Ale i tolik neslušných je najednou odborníky na Písmo a jeho výklad. Církev má být chudá. Majetek nepotřebuje. Nejhalasněji však obvykle křičí ti, kdo sami mají máslo na hlavě. Faktem, že desatero přikázání hovoří na prvním místě o víře v Boha a následně o přístupu k druhým, to už jde mimo ně. Protože především s šestým a sedmým přikázáním má problém skoro každý.

Kamarád se žení. Další pomatenec se žene do chomoutu, katolík k tomu, pomyslí si teď asi většina.

Přeji mu štěstí, lásku, toleranci a Boží požehnání. Bere si nevěřící dívku. Dívku, která má dostatek tolerance a lásky, aby si vzala člověka, jehož myšlenkový svět je jí tolik cizí. 

Inspirace mnohým. 

Jakub Valenta

Reklama