Chrudimské noviny Jak se žije topolskému sedlákovi Honzovi Komárkovi

Dnes: 23°C
Zítra: 22°C
Pozítří: 22°C

Jak se žije topolskému sedlákovi Honzovi Komárkovi

Chrudim/Topol - Starý, udřený „jézedák“ v montérkách, dolující ze svého stařičkého zetoru poslední zbytky výkonu nebo zemitý ostravský opravář snažící se za průtrže nadávek opravit rozbitou mašinu. To si asi většina z nás vybaví, řekne-li se slovo sedlák.

A pak přijde usměvavý tetovaný mladík, se stříbrným řetězem kolem krku, na němž se houpe miniaturní dvouválec. Veškeré předsudky a představy jsou rázem pryč. Když vám potom ukáže moderní techniku, s jejíž pomocí obdělává své pozemky, udýchaný zetor je minulostí.

Takový je Jan Komárek, nebo-li Johny V-moto. Honza je totiž krom úspěšného sedláka i neméně nadšeným dobrovolným hasičem a motorkářem.

A jak se Honza k zemědělství dostal?

„Úplně jednoduše. Po revoluci přišly restituce a i když se o tom nejdřív vůbec neuvažovalo, něco nám bylo vráceno. Tatínek pracoval v družstvu a chtěl tam i zůstat. Komunističtí funkcionáři se mu ale začali mstít, přeřadili ho na nižší post. Tatínek si proto řekl, že než zůstávat v práci za mrzký peníz, radši to zkusí na svém,“ začíná své vyprávění mladý topolský sedlák.

Jan Komárek s autorem článku.  Foto: Chrudimské noviny
 

Honzův tatínek si vzal stroje, které byly samozřejmě v hrozném stavu, a začal pracovat v Průmstavu. Teprve odpoledne, po práci se mohl pustit do druhé směny, při níž už mu pomáhal i budoucí úspěšný zemědělec Jan Komárek. Začínal s jednoduchými pracemi - popojíždění traktorem po poli, něco podržet, dívat se, jak opravit to i ono.

„Posléze se připojil i brácha. A protože nám v restitucích vrátili i starou avii, zkusil si zařídit vlastní autodopravu. Jak ale polí přibývalo, musela autodoprava z cesty a začali jsme se plně věnovat jen zemědělství. Nejdřív samozřejmě táta s bratrem, když ale táta odešel do důchodu, převzal jsem jeho podíl já. Takže teď hospodaříme spolu s bráchou,“ usmívá se Honza.

Komárek absolvoval střední odborné učiliště ve Chvaleticích. Tady získal průkazy k obsluhování všeho, co jen v zemědělství jezdí. Po výučním listě pokračoval nástavbou a za dva roky už měl hotovou maturitu.

„S bráchou máme svoje role rozdělené perfektně. On je spíš mechanizátor teoretik, praktické věci dělám zase já. Příprava půdy mě baví, kombajn, postřikovač je jeho parketa. Samozřejmě že zbylé věci děláme už společně,“ vysvětluje Komárek rozdělení práce v rodinném podniku.

„Plánování a vymýšlení, co s penězi, kam investovat, je někdy náročné, ale nestěžuji si. Když někdo něco umí a baví ho to, tak je to dobrý.“

Vývoje v Evropské unii se topolský sedlák nebojí. Dotační politika unie je sice podle něj nespravedlivá, ale českým zemědělcům zase tolik neubližuje.

„Drtíme a válcujeme celou Unii v kvalitě, produktivitě a výnosech, což v Bruselu dobře vědí, proto nás nemohou pustit na stejné podmínky, jaké mají ostatní státy. Kdybychom před lety nevstoupili, mnoho věcí by nebylo. Samotný trh by byl ale stabilnější. Dnes totiž ceny komodit kolísají neuvěřitelným způsobem. Každý rok jsou jiné. Jeden rok jednoduše hodně vyděláme, druhý rok sotva vyjdeme,“ přibližuje přístup úředníků Honza.

Honza za volantem svého stroje.  Foto: Chrudimské noviny
 

„Kdyby dnes Unie dotační tituly zrušila, měli bychom se lépe. Vrátil by se volný trh a mohli bychom klidně obchodovat. Snažíme se o to i tak. Jde to ztuha. Existuje tu totiž monopol pana Babiše, který vlastní prakticky vše, co sedlák potřebuje. Výkupy, prodává stroje, postřiky, vlastní některá družstva, která poté vytvářejí nepřirozenou konkurenci.

Zrušení dotačních titulů by ukázalo, jak je český sedlák konkurenceschopný. Oproti farmám v Rakousku nebo Německu jsou ty naše v průměru i dvakrát větší. Máme daleko vyšší výnosy a naše produkce je kvalitnější. Proto často obcházíme Babišovo impérium prodejem přímo z našich stodol a skladů,“ popisuje sedlák strasti s nadnárodními giganty.

Zrušení dotací v roce 2014 se tak dotkne pouze těch, co podnikají v rostlinné výrobě na horách. Tam se totiž moc velkých výnosů nedosáhne a dotace tak pomáhají. S největší pravděpodobností zde bude nutné obnovit pastvu a pastviny.

„Řevnivost mezi námi panuje, ale jde spíše o soupeření mezi sedláky a družstvy. Některá družstva totiž ještě hospodaří podle dávno přežitých postupů a užívají staré metody. Pozůstatky JZD pak vlastní velké plochy půdy a nechtějí je pustit. A zvláště u nás dole, kde máme nejkvalitnější půdu, existuje velká rivalita o pozemky. Malí sedláci si naopak pomáhají. Půjčujeme si stroje, hnojiva, postřiky ale i práci. Třeba když někdo nestíhá při žních. Snažíme se pomáhat jeden druhému,“ vysvětluje Honza Komárek.

Budoucnost zemědělství je mlhavá. Živočišná výroba je prakticky na svém dně. Zato rostlinné se daří dobře. Především řepka a pšenice se najde skoro na každém poli. A pěstovat řepku se vyplatí dvakrát, protože přidávání řepkového oleje do paliv jen tak nepřestane.

A šel by do toho znovu?

„Člověk by se měl věnovat tomu, čemu rozumí a co ho baví. Mohl bych se věnovat opravování aut, ale to taky stojí spoustu peněz. Obchod taky nemá své jisté. Stavební firmy také nemají jistou práci. Šel bych do toho znovu. Dvakrát se zkušenostmi, které dnes mám. Něco se dá udělat jinak, něco lépe,“ nerozmýšlí se topolský zemědělec.

A co se nám podařilo?

„Za ta léta se nám podařilo kompletně obměnit vozový park a stroje. Koupila se další půda a statek. Na to jsem určitě hrdý. Člověk by měl být hrdý na všechno. Když se něco nepodaří, tak je to spíše v obchodě, někdo vás podvede, což moc ovlivnit nejde. Nelze být ale paranoidní, nebo příliš důvěřivý. Rok od roku investujeme do dalších a dalších zdokonalení. I přesto, že už jsme dnes prakticky na vrcholu. Stroje máme takové, jaké jsme vždycky chtěli, všechno funguje. Plánujeme stavbu sil na obilí, neboť Unie plánuje novou normu a zrní by se nemělo skladovat na zemi. Přes padesát let to spolehlivě fungovalo a najednou je prý pšenice plná myší,“ směje se Komárek.

„Nakonec už jen zámkovou dlažbu a kytičky. Času je dost,“ končí náš rozhovor hasič, sedlák a motorkář v jedné osobě. 

 

 

Jakub Valenta

Reklama