Chrudim - Usměvavý Ital prodávající sýry a další speciality nejprve v Široké ulici a nyní ve Filištínské, není obyvatelům města neznámý. I čtenáři Chrudimských novin měli šanci se s ním před lety krátce seznámit v rubrice „Tvář týdne“. Kdo je Gianfranco Zanoni a proč si za svůj domov vybral právě Chrudimsko?

Máte tady připravený starý štít z obchodu, který se tu nacházel dříve. Co s ním?

Přijde samozřejmě opravit a chtěl bych ho dál využívat. Je to hezký kus staré, poctivé práce. Stačí jen trošku přebrousit, natřít a napsat nový nápis.

Stále dobře naladěn. Gianfranco Zanoni.  Foto: Chrudimské noviny

U vás doma se staré věci asi automaticky nevyhazují..

To v žádném případě. Pokud slouží, proč ho ničit?

Kdy jste se vlastně ocitl v České republice?

To je dlouhá historie. Jsem vystudovaný elektrotechnik, absolvent slavné Padovské univerzity. V roce 1995 se naskytla možnost vycestovat do Zlína a věnovat se tam opravám speciálních technických zařízení. Tehdy se mi u vás zalíbilo.

Dříve to nešlo?

Pro nás Italy bylo Československo hodně nedostupné. Za minulého režimu moc nepřicházelo v úvahu přijet a poznávat krásy vaší země.

Proč Chrudim?

Chrudim je strategické město ležící v srdci nejen České republiky, ale také Evropy. Navíc, Chrudim svou povahou připomíná celou řadu italských měst. Klasicky například Feltre. Velký kostel na ostrohu nad řekou, historické domy, náměstí, středověké uličky. Ten potenciál a duch města je úžasný. Divím se, že si toho již dříve někdo nevšiml. V ulicích mohou být stolečky kaváren, korzo pro lidi, stovky turistů.

Odkud přímo pocházíte? U nás si lidé pro pojmem „Itálie“ představí většinou jen moře, víno, těstoviny a olivový olej.

Přišel jsem do Chrudimi z malého města jménem Rovereto. Má jen o několik tisíc obyvatel více, než východočeské Athény. Rovereto se nachází v provincii Trentino, jejímž centrem je stotisícový Trident, u nás říkáme Trento. Trident leží na samém severu Itálie.

Vaše sýry jsou také z této oblasti?

Ano, u nás je to se sýry podobné, jako třeba u vás s pivem. Každý kraj, vlastně každé město má svůj vlastní sýr, který chutná naprosto jinak, než sýry z jiných měst a vesniček. Jednotlivé sýry jsou nositeli krajových názvů, jež se nesmí používat nikde jinde.

Nejen sýry, ale i těstoviny, olivový olej, kávu a další speciality nabízí Gianfranco ve svém obchodě ve Filištínské ulici.  Foto: Chrudimské noviny

Jak vlastně sýry vybíráte?

Je to jednoduché. Jednak dovážím sýry, které chutnají mně osobně, jednak vozím i sýry, které si zákazníci žádají. Spousta lidí totiž v Itálii ochutnala nějaký sýr a pak se ptá konkrétně po něm. Snažím se zákazníkům vycházet maximálně vstříc.

Každého určitě napadne, že takové sýry budou pěkně drahé...

To asi záleží, jak se na to kdo dívá. Já prodávám sýry v rozmezí 29 až 60 korun za sto gramů. Někomu to může přijít dražší, ale já se pak ptám – ve srovnání s čím?

Chutnají vám sýry z našich obchodů?

Jsou jiné, než ty, které prodávám.

I to je odpověď :) Další otázka by měla tedy směřovat na ostatní typicky italské potraviny. Chutná vám třeba česká káva?

Je také jiná. Neříkám, že horší. Nedávno jsme s jedním z mých přátel byli v cukrárně v Široké ulici a kávu, kterou jsme tam ochutali, lze označit za skvělou. Chodím i do jiných kaváren a káva mi chutná. Nic se ale nevyrovná kávě udělané doma. A tak se to má třeba i s těstovinami, olivovým olejem vyráběným malými firmami a samozřejmě sýry z jednotlivých měst a městeček naší krásné země.

V čem se tak zásadně liší?

Především v chuti a vůni. Je ohromný rozdíl mezi tím, když se sýr vyrábí z mléka sbíraného v létě, nebo zimě. Liší se sýry z různých měst a vesnic, protože krávy, které dávají mléko na výrobu sýrů, se pasou v odlišných podmínkách. To spousta lidí neví. Ale u nás v Itálii jíme sýry opravdu hodně. Prakticky každé jídlo musí zakončit kousek sýra.

Prodáváte i jiné potraviny. Co u vás zákazník najde?

Vozím z Itálie třeba salámy, zmiňované těstoviny, olivový olej a kávu. Dokonce se mohu pochlubit, že jedna z káv, kterou prodávám, má patřit k těm, které se u nás doma vyrábí od roku 1790. Olej mám od jedné malé sicilské firmy. Je na každém ze zákazníků, aby vyzkoušel chuti a vůně, které tyto potraviny nabízejí. Osobně věřím, že kdo vyzkouší, jiné chtít již nebude.

Ochutnejte a už nikdy nebudete chtít jiné.  Foto: Chrudimské noviny

Otázka na tělo: Dá se tím uživit?

Uživit se tím dá, ale velký „byznys“ to není. Dělám to vlastně jako koníčka, hobby. Přemýšlel jsem i o určité samoobsluze, kde bude v nabídce více regionálních potravin, ale to by znamenalo podnikat ve velkém a to mi nepřijde optimální. Dělám tu práci pro radost, chci lidem ukázat, že sýry mohou být i nejrůznějších chutí a vůní, pokaždé jiné.

Vy sám máte manželku z USA, bydlíte spolu ve městě?

Kdepak. Vlastníme dům v nedaleké Orli. V době, kdy jsme uvažovali o přesídlení do České republiky, nebyla totiž ve městě samotném k mání žádná vhodná nemovitost. Několik domů jsme koupili, ale to byla spíše investice.

Vrátila se vám tato investice?

Nevrátila. Očekávali jsme rozvoj a rozkvět města tak, jak by tomu bylo v každém jiném městě na západě, ale nic takového se nekonalo. Spíše se dá hovořit o jakési formě regrese. Centrum města se vyprazdňuje, jako by umíralo. To u nás neexistuje.

Jak to myslíte?

Klasickým příkladem jsou třeba slavnosti. U nás se slaví od rána do noci, celý den je město plné lidí. Tady se ráno začne, v poledne obvykle skončí a odpoledne je okolí náměstí jako po vymření. Nejvíc vidět je to právě o víkendu. Město má žít, být plné lidí, kteří korzují, procházející se, kupují zmrzlinu, sedí u stolečků s kávou a baví se.

Čím si tento neutěšený stav vysvětlujete?

Nedokážu to přesně pojmenovat. Nevím, opravdu nevím, proč se to děje. Je to snad náturou lidí, nebo faktem, že většina obchodů je o víkendu uzavřená? Navíc se zdá, jako by turisté spíše ubývali. Ale ono se není co divit. Prohlédnou si muzeum a co potom? Cukrárny, kavárny, vše je zavřené. Není kam si sednout, a proto nasednou do auta a zase odjedou. Problémem je také ubytování, které ve městě citelně chybí.

Existuje řešení?

To nevím. Možná by sami podnikatelé mohli něco zorganizovat. Vymyslet akce, které přilákají lidi do centra města, aby nebylo tak mrtvé a smutné.

Neznechutí vás to tak, že byste Chrudim opustil?

To určitě ne. Mám krásný dům v Orli, na němž musím ještě udělat mnoho práce, malou zahrádku. Líbí se mi tu, považuji Chrudim za svůj druhý domov.

Děkuji za rozhovor