Chrudim – V galeriích není zvykem dělat začínajícímu umělci hned katalog. „My jsme to v tomto případě udělali. Byla to intuice,“ vysvětlil Luboš Jelínek. „Vendula Veselá je typickým příkladem výtvarníka, který nasává vše kolem sebe po celém světě, potom vše transformuje a k tomu dovede vytvořit slogany, že je z nich nakonec celý film, do kterého si můžete dosadit, co chcete,“ pokračoval. „Jsme pyšní na to, že ten doufám velký začátek příběhu odstartoval v naší galerii,“ dodal a kurátorka Martina Vítková doplnila: „Musím říct, že právě street artisti jsou v současné době ti nejdražší umělci na aukcích a opravdu se jejich díla hodně zhodnocují.“  

[[img:chrn_fullwidth:23424:Wona Wena – Vendula Veselá před vernisáží své výstavy.  Foto: Chrudimské noviny]]

Prodat svůj první obraz bývá dlouho nedostižným snem mnoha začínajících malířů. Pro Vendulu Veselou alias Wonu Wenu se tím důležitým prvním odrazovým můstkem po výstavách v kavárnách a barech stala pověstná Galerie Art Chrudim. Tuto kouzelnou chvilku si vychutnala u sklenice vína, které prokládala hurónským smíchem. Když se mezi řečí dozvěděla, že se prodal obraz Dům hrůzy, vystavený hned za výlohou, byl to zvláštní okamžik. Koupila si ho žena, která se do obrazu zamilovala na první pohled, protože jí připomněl její vlastní životní události.

Jeden z vzácných momentů, kdy se Wona Wena nesmála.  Foto: Chrudimské noviny

Vychází z kresby a z pouličního umění, graffitti. Aby v Chrudimi mohla vystavovat, musela projít zkouškou. Buď všechno, nebo nic. Pod časovým tlakem pak dokázala vytvořit úžasnou sérii originálních obrazů tvořících skoro polovinu z výstavy, ze kterých srší emoce. Výsledkem měsíčního tvůrčího zápalu je i pro její tvorbu doslova ikonická, osmibarevná serigrafie, kterou vytvořil  Petr Jurníček podle jejího obrazu Marylin a Mickey Mouse, a katalog všech vystavených prací, který stojí za to mít. Povedený byl i nečekaný dárek od profesora Jurníčka z pražské Hollarky v podobě několika mistrovských velkoformátových plakátů a taky triček a mikin, po kterých se doslova zaprášilo.

Aneb když už nic nečekáš, najednou se to stane. Po třinácti letech snění. Wona Wena si na nic nehraje. Nekouří a nepije, pouze příležitostně. Je, jaká je. Stejně autentické jsou její obrazy, které si berou na paškál dnešní vztahy i zdánlivě dokonalý svět. Používá k tomu všeobecně známé symboly a umění myšlenkové zkratky, které vypilovala k dokonalosti, když stejně jako slavný Andy Warhol pracovala v reklamce. Jako módní návrhářka se také uživila celkem slušně a i tahle radost ji stále nepustila.

Plakát podle osmibarevné serigrafie.  Foto: Chrudimské noviny

Někdo si píše deníčky a jiný zase maluje obrazy. Každý obraz Wony Weny je nějakým způsobem záznamem z jejího života. V obrazech sama sebe zobrazuje v různých postavách i rolích, ať už mužských nebo ženských, a stejně jako v životě se ani na plátně s ničím nepáře. Žádné téma pro ni není tabu. Je to holka od rány a pro upřímnost nejde daleko. Byť se pop artem pouze inspiruje a kombinuje různé výtvarné styly, jako by z pop artového obrazu přímo vypadla: Zosobňuje ženu vamp, má odvahu a velkou vnitřní sílu a s hlavou vzhůru si jde za svým snem. Zdánlivě ji jen tak něco nerozhází. Ale zároveň se pod touto maskou skrývá také milující matka malého syna.

Výtvarnice před svými obrazy.  Foto: Chrudimské noviny

Sprejovat do ulic se vydávala i v pokročilém stádiu těhotenství. Malovat velkoformátové obrazy na plátna sice začala až po porodu, aby se pod vlivem hormonů vyhrabala z poporodní deprese, jak říká. Z obrazů ale nevyzařují prožitá traumata. Vše je podáno s nadhledem. Nechybí v nich ani ironie, humor a nadsázka. Ve svých obrazech dává lidem kousek ze své vnitřní síly. Chce, aby si v nich četli. Všechno co do nich vkládá, si prožila. Nemá ale ráda poslouchat řeči sama o sobě, a proto také málem na poslední chvíli ani nepřišla na svoji vernisáž. Ke svým obrazům říká, že je maluje sama, mají příběh a hloubku. „Tohle je vlastně moje první výstava v galerii a nikdo neví, co to způsobí, co se bude dít dál.“

S kurátorkou Martinou Vítkovou po vernisáži.  Foto: Chrudimské noviny